Zorganizovat akci pro 1200 lidí ve svém volném čase je naprosto úctyhodný výkon. Zvlášť, když ta vícnežtisícovka hráčů jsou nároční uživatelé, kteří mají očekávání a těší se jako myš v údolí na nivu. I pár let po tom, co jsem z organizátorského kolečka vypadl, si přesně vzpomínám na zamotanou Tmou 14, na moment, kdy jsem hru odstartoval a dav čelovek roztrhl úvodní obálku. Ten pocit, že se nezastavitelně spustilo něco, nad čím člověk strávil nepřeberné večery, byl elektrizující. Ne nepodobný tomu, jaký jsem zažil při startu i letos, jen na opačné straně stavidla. Ale popořádku!

Bazinga letos zapsala do kasína krom mě a Janči i několik posil – Emu z IQtIQ, Markétu z ČHMÚ a Jirku Šofku z legend a písní. A protože náhoda je blbec a Jirka nevybojoval svou účast s rýmičkou a dutinami (což nám potvrdil hodinu před hrou), vypadalo to na přesilovku krupiérů. Naštěstí si Janča umí vybrat chlapa a 59 minut před startem potvrzuje svou účast její Honza z Chrasti, neboli Koprda, který ruší svou jízdenku na vlak a po Sendviči 2012 půjde na svou druhou šifrovačku! Takže složení týmu je něco jako dva páry a malý pštros.

1. Otevíračku hazardního kasína stíháme jen tak tak, a to ještě bude potřeba někam do hry vecpat návštěvu supermarketu. Znělka je nám po těch letech už hodně povědomá, ale tu náladu prostě v sobě má. Ano, noční dobrodružství startuje! Mezi deseti hazardními hrami volíme ty méně náhodné, tedy šifry. Po zběžném brainstormingu si rozdělujeme hrací kostky a bankovky u rulety, s nimiž je postup poměrně jasný. Emu zkouší skládat plášť krychle, ale díky odstřihnutí zbytku zadání jí chybí M v kýženém rastru, takže z šifry doluje jen brilantní analýzu všeho možného. Já zjišťuji, jaké objekty má rád matfyzák, ale spojení s reálnými objekty v kasinu musí udělat až Koprda po doluštění kostek (jako by chodil na šifrovačky odjakživa!). Janča s Markétou prolamují bankovky, jakmile začnou počítat kromě výher i to, co prohrály:-) Společně dáme povídku, ale poté se naše promazané soukolí poněkud zadrhává. Janča se tak rozhoduje pro losí výpravu na Kraví horu, Emu jde do loterijní fronty. Potřeba je 7 hesel, my máme 4, z toho jedno špatně (STÁT namísto START u matfyzáka, neb druhého zlomku v jednom řádku si nevšímáme). Co se ale nestane, padá nám pět obrázků v Bingu a navíc haluzně zkouším morseovku u kuličky s ruletou, která přeci nemůže fungovat (neb je to stále čárka tečka čárka tečka až do aleluja). Ale zázračně vychází KRTEKARTENKA (jakože wow, kdo a jak si všiml tohohle!?!), takže máme šest hesel, to by mělo stačit. Ale ten STÁT je blbě, aha. Přichází Emu, že má heslo z loterie, vytažené na první pokus. Paráda, jdeme! A Janča, jestli se vrátí, bude mít losa na památku.

2. Jdeme, ale do Lidlu. Jen já s Emu hlásíme orgům splněno, ale dostáváme šifru a ne místo, kam jít, tudíž sraz před chrámem konzumu. Z čtyřlístkového Matrixu víme, že máme-li více míst na mapě, tak tam prostě jdeme. A centrum je poměrně malé, navíc ty křížky po propisu na mapu vychází na rozumných místech. Hned na prvním je hospoda “Piková desítka”, famózní propojení s tématem! Ale pochybuju, že něco takového bude před JAMU… Není. Takže znovu a lépe. Sraz u šuldeho na Svoboďáku. A hrome, na něm zrovna písmeno je! Tudíž skrz zataženou mysl prosvítlo slunéčko a šifra se skácela na Skácela.

2+. Po drobné přenici o kratší cestu (serpentinové hrky versus obcházečka) se potkáváme u pomníku. Luští tu už desítky týmů. Dostáváme magnetickou fólii (možná se to správně jmenuje jinak) a děláme přesně to, co je den po hře napsáno v řešení. Hurá na Mendlák. Cestou někteří členové litují týmovou kachnu uchycenou vedle termosky (aby jí bylo teplo), protože její hlava poklimbává tak trochu zvráceně. Ale je šťastná. Na konci parku také někteří z nás zjišťují, že křičet při odskočení si na malou: „Já v té tmě nejsem vidět,“ má své nevýhody.

2++. Myši! Už na čtyřce! A čím dál vybíravější, obyčejný sýr už nestačí. Sedáme si na zahrádku pivovaru, uvnitř je beznadějně plno. A ne hráčů, protože ti by si rezervačku nedávali. I když, zamluvit stoly na páteční večer různě po Brně by nemusela být špatná strategie… My ale řešíme logickou úlohu, která je hodně promakaná a nás ještě víc baví. A jako odměna, každý si vybere sýr dle chuti. Koprda nás galantně nechává, ať si vybereme. Když mu kdosi říká, že pak na něho zbude to, co nikdo nechce, pohotově odpoví, že: „Ale budu mít sýry dva!“

3. Informace o nápovědě po čtyřech hodinách nás děsí natolik, že zamíříme do hospody k Džindžile. K luštění pizza, pívo, limo, jen tu servírku řeči o natáčení údů možná trochu zmátly. No, 4 hodiny tu určitě nejsme, ač tajenku DREAL VIDA opravujeme docela dlouho. Krásná šifra, tipujeme autora, platíme, záchodíme a hurá dál!

4. Autobusu už vrní motor, poprvé (a rozhodně ne naposledy) na letošní TMOU chvátáme (zatím jen 20 metrů). Nastupujeme, zběžně čtu pokyny a strkám je do kapsy. Při jízdě pojmenováváme na jedné sedačce tak tři čtvrtiny věcí, druhá sedačka je ještě o kousek úspěšnější. Vystupujeme tedy s poměrně dobrou představou, co s šifrou dělat. Opět tedy trocha zajímavé logiky a hurá, v v sedmisegmentu čteme řešení STŘELKA. K ohromné radosti chybí jenom to, že žádná taková kóta, studánka, vesnice, rozcestí ani jeskyně v okolí není. Jen mapová značka blízkého vysílače má tvar protáhlého trojúhelníčku s kolečkem nahoře. Je to slabé jako čaj podesáté vylouhovaný z Jemča pytlíku, ale když hodnou půlhodinu nevíme, jdeme tam. Je to 200 metrů a nic tam nebude. Ani když Emu proleze křoviny okolo. Začíná kapat. Nemáme ještě něco jiného? Magnetky? Dobré otázky! Nasměle nadhazuji, že jsme dostali i manuál k používání autobusu, jako jak nastoupit, kdy odjíždí a tak podobně a jestli ostatní moc chtějí, mohu to i vytáhnout. Což činím a holkám stačí jeden pohled, jímž nejenže nacházejí v textu klíčovou informaci, ale ještě mě praží jako vánoční mandli. Namítám, že to mohlo dopadnout ještě hůře, třeba jako s průkazkou na TMOU 10, ale radši jdeme šifru doluštit a hurá dál!.

5. Zámek. V noci to tu je atmosférické jako na Hluboké. Jen je to Lesní Hluboké. Galerie působivých děl, hudba, světla. Těch si nejdříve dle pokynů vůbec nevšímáme, až pak kdosi objevuje, že v každém díle svítí jedna postava tak nějak víc. A jo, vždyť to náhle bije do očí! Přejmenováváme nalezené filmy na postavy, ale pořád se písmena opakují. Víme, že tajenka je skryta v galerijní místnosti s občerstvením, máme pojmenované vrstvy, ale z postav vybíráme písmeno podle těchto vrstev a ne vrstev z domovských obrazů. Zachraňuje nás až nápověda, která nám nejenže prozrazuje, že ten visící týpek z Hvězdných válek není Jar Jar Bings, ale Luke, tedy dokonce lUke! Ouje, vše je jasné, PRAVÝ OHYB ŽLUTÉ, který může být i levý, jdeme!

6. Cesta do údolí vskutku nevhodná pro kočárky. Bahno, po dešti, klacky. Vidina následující trasy v údolí Bílého potoka opředeného tolika cyklistickými historkami, to bude ještě paráda! Ochbenzinku dáváme poměrně promptně, jen místo POLOKOULE máme SKOŘÁPKU, ale zase máme správně Okoř (ale jen proto, že u Kosti jsme předloni byli). Je zhruba půl druhé a protože máme dobrou vůli, můžeme projít soukromým indiánským pozemkem.

7. Jakožto většinově orienťácký tým nemáme problém s navigací. Lahve s vodou u studánky nechápeme, šifru chvíli taky ne, ale hned poté už jo a luštíme kótu. Emu umí mřížku otáčet a dělat z toho barevná písmena, takže je za chvíli hotovo.

8. Cesta rozhodně není přímá, noční les mlčí, stejně jako my při stoupání do kopce. Jen kapky potu se zapouštějí do merino trička, kterýmž prosakují do dalších vrstev, až nakonec s jemným čvachtnutím dopadnou z bundy do bláta. U cesty kousek od vrcholu shazujeme batohy a skáčeme s Koprdou vyzvednout zadání. Ten ale bere ono „skákání“ doslova a s orienťáckou neomylností přesně trefujeme onen tajemný „spadaný“ strom z upřesnítka. Inu, ploché kopce. Šifra ze začátku vypadá dost zhuleně, pak v odstavcích definujeme písničky, ale ti kamzíci a podobná havěť to celé jaksi zamotává. Spásný nápad ale přichází a naše 13. příčka z vrcholové knihy ještě může být vylepšena!

9. Šifra na první pohled vypadá až neřešitelně. Jediné, co s ní ale lze smysluplně udělat, je změřit ty 4 čáry. 13, 15, 19, 20. A na tahle čísla už má náš mozek pifku, takže de facto činíme přesně ty kroky, jaké popisuje web v řešení. Odrážení některých koulí se protahuje, jedna koule to tam ťuká hlava nehlava, až se v koutku duše bojím, že vyjde jen mezitajenka a budeme muset spočítat odrazy, ale orgové jsou úžasní tvorové a toto nenastává. Tak tedy Jánošík!

10. Začíná krápat a namísto rychlé obrázkové šifry přichází 5 stránek textu. Je tedy rozhodnuto, že postavíme přístřešek (rozuměj natáhneme plachtu). Maštěné ředkvičky! Padne i zmínka o tom, že to trochu připomíná metametašifru z TMOU 10, já se nemůžu zbavit takového příjemného mravenčení, jak se v různých částech textu objevují nové a nové informace, že to bude fakt pěkné. Navíc přišlo i pár matematických easter eggů (úplný svaz, na němž jsme cosi dokazovali před X lety na vejšce při písemce a já díky tomu dostal áčko z Algebry:-). Nuže, Karlíkem a spol. jsme projeli jako nabroušený nůž libovolným druhem sýra a po ověření jsme si dost jistí, že studánka U Sovy skýtá další šifru.

11. První šifra bez čelovek. Je ráno. Janča navrhuje přepsat souřadnice do nové mřížky, já si tam zkouším cosi jiného. Ale jakmile si odskočím, holky přebírají zapisovací propisku a implementují svůj nápad, který funguje. Jen kde získat zbylá písmena? Holky odněkud tahají sudoku, takže my s Koprdou jen čumíme. Avšak poté, co se začne ozývat: „Mám tam chybu“ a „Já taky“, se můžeme taky zapojit a nějak to pomoct holkám umlátit. V koncovce (šifrové, tedy šachové) si nevšímáme možnosti sebevražedné dámy, takže chvíli vychází jen jedno písmeno, ale vládce mapy si objednal BUK a tak tam tu dámu do cesty střelcově letící kulce prostě vrazíme.

12. Ještě není všem kopcům konec. Ale je jasné, že cíl je v Tišnově a když nezaváháme, můžeme ho stihnout. Po vyfunění kopce tedy cestou dolů k buku podruhé lehce zachvátáme. Prší. Ve smrkovém lese napínáme plachtu. Už poněkolikáté šifra vypadá na první pohled úplně jinak, než jaká bude. Klame tělem. Obrázky, domino, to bude hravá rychlovka. O půl hodiny později: kurňa, tam je milion informací, ale neumíme je vůbec dát dohromady. Jen tak z plezíru dám k jihomoravskému kraji kartičku s nějakým slovenským krajem. A k tramvaji jinou tramvaj. Ostatní na to koukají a pro nedostatek lepších nápadů začínají přikládat další kartičky dle pravidla: „Nevím proč, ale kdybych byl dítě, tak mi to přijde podobný“. A protože vychází SUPER, je jasné, že je to super. Mezitajenka v řeči piktogramů je pak luxusním nakopnutím vpřed a vysvětlením té slovenštiny. A protože už máme obrázky díky faktografickému slovákovi pojmenované, je řešení otázkou chvilky. Nejvíc nám zabírá pře o DĚ vs DE, ale řešení nás vede a naprosto neochvějně s minimem chyb docházíme k BAČKOVCI, přesně dle přání vládce mapy.

13. Cestou si opět chvátneme, čas je přísný, ale hratelný. Teď jen aby tam nebyla nějaká zabijárna. Je. Nejdříve chceme pojmenovat všechny tečky, ale je jich prostě moc. Pak přichází pozorování s různým počtem znaků pro jednotlivé abecedy, následně i myšlenka, že černé tečky nám označí existující kombinace. To potvrdí orientaci díky morseovkovému W, které dnes neexistuje. A pak následuje trochu piplačka, ale máme radost, že to funguje. „Aaa teď si dáme segmenťák, ano? Plnej, prázdnej, plnej, plnej, prázdnej, plnej, plnej. A teď brailla. Tečka, tečka, nic, tečka, nic, nic,“ Spojovat začínáme od nejkratších řádků, což nám dává trochu čísla a trochu divnosti. Takže ještě přemýšlíme, jestli opravdu máme spojovat úsečkami a nebo nějak po grafu, ale pak se Markéta vrhá na nejdelší řetězec a něco z toho leze. Ale co? Obtahujeme a prý sova. Zvláštní je, že si toho všímá sekce, která má sovu vzhůru nohama, zatímco Emu, která ji má po směru, ještě hodnou chvíli nechápe, kde na to přišli. Mapařská část týmu hlásí Výrovku, takže rychle balíme plachtu. A chvátáme.

14. Nadšeni tím, že po zabijácké třináctce už bude jen lehká obrázková šifřička, chováme se k šifře z Výrovky tímto způsobem. Tedy 12 věcí, počty prázdných polí = měsíce, TMOU v listopadu. Který den měsíce začínají = jednoznačné přiřazení 1 – 12. Měsíc mimo ten útvar, to bude mezera. (Tady už mapovací sekce tuší ze schématu 7 písmen + mezera + 4 písmena ČERVENÝ MLÝN). Nějakou volnost měli orgové jen v orientaci stěn a umístění slepovacích plošek, tedy 5 seřazených hodnot slepeno/díra. Co binárka? Pěkná ani ne dvacetiminutovka. Kdybychom sem přišli s očekáváním těžké šifry a se znalostí časů luštění ostatních týmů, kdo ví, co by se stalo.

15. Takto prasíme dolů. Teď už chvátáme skoro až s přesahem do běhu. V momentě vyzvednutí patnáctky schází do konce hry 40 minut. Na zastávce Übertým. Společně vyzvedáváme SSHADa. Divné logo. Had se soví hlavou. Jakoby v kondomu. SSHAD. Co s hadem? Proč je v logu. Kam zmizela sova? To bude nějaká vtipná zhulenozita. Říkám, že: „Had dělá SS. Jakože by místo SSHAD měla být třeba HÚ SOVA. Dělá sova HÚ?“ Vůbec nechápu, proč ostatní jásají a berou mapu, HUSOVA mi dojde až za chvíli:-)

16. Chvátáme jakože hodně, protože nevyšla žádná škola ani sokolovna, ale nějaká nástěnka na konci ulice. Tam ale naštěstí visí jen papírek s polohou cíle, takže pokud cílový úkol nebude nějaká masochystalita, tak to třeba dáme! Přicházíme minutku po Übertýmu a tak hrajeme Voko bere proti nim. Únava je ale značná a ruce gramlavé, takže po chvíli skóre poskočilo z 0:0 a -28:-26 a nevypadá to, že bychom kasinu letos uštědřili nějakou ránu. Orgové tedy velkoryse vyhlašují, že kdo bude ve 13:59 vést, bude čtvrtý a ten druhý pátý, protože hru měli ozkoušenou v jiných podmínkách. V daný čas sice tam někde v mínusu vedeme, ale Übertým byl v cíli o ždibec dříve, takže gentlemanská dohoda hovoří o sdílené bramborové pozici. Ouje!

Epilog. Když šel s Bazingou (a vůbec na šifrovačku) poprvé brácha, prošli jsme Svíčky. My nadšení z nebývalého úspěchu, on nechápající, proč by na tom mělo být něco těžkého. Když šel s námi letos poprvé  Koprda, stalo se némlich to samé. Náhoda??

Díky za parádní ročník, orgové! Bylo to vymazlené a originální. Vše dávalo smysl, téma lehce prodchnulo šifry a celek těžce nadchnul. Drsná trasa, společně s městem nachozeno přes 30 kilometrů. Ani jednoho nelitujeme! Hluboká kloboučková poklona všem autorům 😉