Lucka s Matesem řešení všech šifer už dávno znají, a tak nemůžou jít s námi, aniž by jsme byli nařčeni ze švindlování. A navíc se neumí rozpůlit ani nemají stroj času. Eva se přidává na pokrtčím zpívání, když se jí Honza s Jančou náhodou zeptají, jestli nechce jít zítra s Bazingou kvalifikaci. Pátý člen je na seznamu nezvěstných docela dlouho, než se k nám připojí Jánošík. A jako na potvoru dva dny před hrou odpadá první člen týmu, Michal. Zahajujeme další pátrání. Úspěšné – za smrákání před hrou se i s Kubou setkáváme před bránou Riviéry. Je nás pět a chceme si se šiframi především pohrát.

Tradičně zpíváme hymnu TMOU. Až tady uprostřed světluščího chóru mi dochází, že píseň vlastně není jen o šifrovačce, nýbrž o všech lidských krizích, pochybnostech a smuténkách, vytrvalosti a nadějích.

Ementál – chvíli trvá, než našim nemotorným mozkům naskočí motor. Než zjistíme, že Pomocná 3 není zvuková a že z nefungující sprchy nic nevykoukáme ani neuslyšíme a že na nejbližší lavičce sedí org, který vydává zadání. Než se naučíme kouzlo převracení flexagonu… Všeobecně vzato, u této šifry se nám osvědčil princip destrukce. Když nevíte, co s tím, rozlepte to a složte znovu a lépe. A ejhle, myška našla sýr! Když nevíte, jak to přečíst, dostáváte hlad a vidíte slova: KFC, JÍM, JEZ, tak to zas rozlepte a přečtěte normálně.

Když cestou k jezírku vidíme odbočovat několik týmů ke studánce, motá se nám hlava poprvé. Jsme si však sebou dostatečně jistí a pokračujeme naším směrem. A u toho rozvíjíme teorie, jaký tvar má trasa, jestli se jedná o nekonečno, motýlí křídla (4 smyčky) nebo květinku (ještě více smyček).

Logoped – krásná týmová. Jen dvojice kanál – kardinál, kanec – kamenec a bazinga – binga nám tu chybí .

Drát – u památníku obětem 2. svatové války (z nichž někteří zemřeli za dráty!) dostáváme složku, ve které vidíme dva fixou nakreslené kruhy První dojem klame, druhý ukazuje drátek. Jsme jím uchváceni. On fakt ožívá. Svůdný nápad. Uklízíme sirky na místě činu a nastupujeme do jediného MHD vozidla za celou hru a za dvě zastávky jsme u Antroposu.

Transformace I – hlídači stanoviště nám říkají, ať nic neříkáme. Hm, to je divné. Tak jim přejeme pěkný večer a okupujeme zídku u mostu. Janča objevuje, že když ze slova transformace vyškrtne písmenka ze slova semafor, získá písmenka na slovo náčrt… Naštěstí myška rychle našla sýr a vyrážíme na Riviéru.

Ementál II – jsme přesvědčeni, že dostáváme jinou kopii než před pár hodinami. Naše současná teorií tvrdí, že půlka týmů dostala na začátku šifru s řešením Červený kopec, druhá půlka Kamenný vrch. A teď se to vymění. Vedle jak ta jedle. Vyšel opět Kamenný vrch! Zamotaná hlava podruhé. Připadáme si jak mentálové. A tak naši teorii adaptujeme této situaci a věříme, že z jezírka dostaneme jinou šifru a nebo jde o běžecký závod a vítězem se stane ten tým, který za celou noc naběhá nejvíce okruhů. Naštěstí Honza v půlce cesty kontroluje, zdali se flexagon dá poskládat nějakým druhým způsobem. Dá. A třetím způsobem? Nedá. Uf. Náš kurz tedy stáčíme na Červeňák. Díkybohu máme v týmu tři domorodce – ty, kteří nebydlí dále než pět pěších minut od trasy. A tak známe všechny zkratky i srnčí cestičku v lesích.

Lump – obdivně vzdycháme, jak má Brno krásné vyhlídky. Líbí se nám, že jedním pohledem vidíme, kudy jsme šli To ještě netušíme, že každá druhá šifra se schovává na nejvyšším vrcholu v okolí a že budeme navrhovat, aby se hra přejmenovala na S kopce do kopce. Šifra hravě geniální. Už jen ověřujeme, jestli v ní není ještě nějaká pohádka

Na přesuny krom blátivých klouzaček volíme dopravní prostředek zvaný rychlochůze. Díky tomu (v kombinací s profilem trasy) rtuť na našich tělesných teploměrech lítá z mrazu do varu. Věru lepší než otužování v sauně.

Předmět – v letohrádku dopouštíme vodu, potkáváme týmy, které jsme již hodnou chvíli nespatřili a pekelně se soustředíme na pexeso. Myška je opět rychlá. Vyrážíme překvapivě k Antroposu. Do vozovny se právě kolejí poslední šaliny. Řidiči na nás s úsměvem mávají, ale nezastaví ani jeden. Tak pokračujeme v Tour d‘Antropos à Antropos.

Transformace II – Překvápko. Zas to stejný. Teď už víme, že s tím musíme udělat něco dalšího. Nápad nás napadá, ale my propadáme v jeho aplikování. S rozpaky a nadějí se nakonec vydáváme tam, kam hlásá nové upřesnítko. Nejsme jediní, kdo takhle přemýšlel. Ale to nás nezachrání. Pozorujeme ty nahoře na Červeňáku. Někteří vypadají, jako by byli v nebi, ale jsou to jen hvězdy. Naději vkládáme do křížení „silnic“ – některé se kříží vícekrát, než musí pro účel prvního řešení, a ještě k tomu různě horem dolem. Některé úseky připomínají mřížku jak proutěný košík. Pořád nic. Asi po dvou hodinách vyrážíme na další vrchol. Těšíme se na lineární část a čekáme nějakou fakt těžkou zásekovku na rozhraní města a terénu.

Escher – jsme potěšeni, protože náš zápis ve vrcholové knize je v první desítce. Živly jsou otázkou chvilky. Vzpomínáme na dětskou skládanku a nalézáme nápis ZATMI. Pošetile zhasínáme baterky (ty, které nezhasly samovolně již dříve). Nic. Naštěstí Jánošík kouká do mapy. Zátmí je labužnicky grbalovské. A kam tam? Židovský hřbitov. Googlíme – a opravdu existuje odkaz spojující Židovský hřbitov a Kohoutovice. K našemu zklamání se ukazuje, že je to asi chyba. No, jdem a někam dojdem.

Realita – šťastnou náhodou vcházíme doprostřed šifry a to přímo k Židovskému hřbitovu. Juch. Správné nápady přicházejí rychle, dokonce stihnout převálcovat zmínku čísle 26. Polemizujeme, jak dlouho orgové tuto pavučinu chystali, zdali měli žebříky… A je tu zas myška chroupající sýr. Když Honza po telefonu informuje Matese o naší poloze, zní to asi takhle: „Jsme zas v Pisárkách, no, teď u Antroposu, a teď na Mendláku, na Hlaváku… a jdeme do Líšně hledat naše batohy.“ Víme, kde je další šifra. Chceme vyrazit rovnou pryč. Pro jistotu koukneme, co je 2,5 m od provázku. Miniatura. Vzhledem k tomu, že je logo na rozdíl od textu nerozmazané, jdeme hledat zvětšeninu u zastávky. A z 250 cm děláme 250 m.

Apostrof – na zastávce potkáváme Pralinky a kočku, která se dočasně stala jejich zahřívačem. Je tam plno F (a taky Ch a G). Že by to byly pojmy z fyziky (příkon IQ u Evy), chemie a geografie…? Hop na špek. Vidíme of. Že by Občanské fórum? Pak i on. A pak díky Kubovi zapínáme a vypínáme. Nádherná šifra, plná malých vítězství. Jako po schodech stoupáme k řešení. Procházejíce kolem tělocvičny se divíme, že je uprostřed noci rozsvícená. Že by to mohl být cíl, nám nedocvakne. Orion nám svítí na cestu k fanklubu.

Fanklub – asi nám chyběla podpora našeho fanklubu, protože tohle byl náš nejdelší zákys. Čtyři hodiny. A taky nám chyběl v týmu pečlivý analytik nebo analytický nálada. Zase nás jako u transformace mate, že některé cesty (hrany) se kříží horem a jiné spodem. Jsou tam takové, které jsou nejhornější nebo nejspodnější. Někteří z nás mají sklony rotovat (jednotlivé okruhy nebo hvězdice). Stále čekáme, že někam půjdeme pod neznámým azimutem, který bude samozřejmě 14°. Špendlíkem propichujeme další a další špatné nápady. Čekáme na osvícení. Skloněni nad šifrou a svítíce čelovkami málem přehlédneme svítání a ranní červánky. Odhaluje se krásný barevný les. Doufáme, že když pohneme těly, zvíří se myšlenky, a tak se přesouváme o pár set metrů dál. Zjišťujeme, že Chlýftým tutéž strategii zvolil o chvíli dříve. Nové nápady vskutku přicházejí (třeba z čtyřpísmenných slov dělat třípísmenná – funguje to), jenže nic naplat, ten správný nápad se asi někde zatoulal. Potkáváme první sobotní běžce. Pořád nic. Kéž bychom byly v obraze. Uvízli jsme na místě. A tak jdeme brouzdat listí. Janča zůstává u batohů. Za chvíli radostně přibíháme s novým nápadem. Se stejným nápadem na nás čeká Janča. Takže jsme na správné řešení přišli dvakrát v jednu chvíli! To je sice pěkné, ale stačilo by nám to jednou o dvě hodiny dříve . Od Matese víme, že když si mákneme, tak máme šanci dojít. Takže úspěch znamená spěch. Vysíláme expresní orienťáckou jednotku K&H na pro další šifru. Jsou tam za 4 minuty!

Brouk – Chrlíme pozorování a nápady. Kuba vypadá zaraženě. Za chvíli moudře promlouvá a myška zas nachází sýr. Stále platí, že další šifra je na nejbližším vrcholu. A tak valíme. Cestou předbíháme pár týmů, kachna jim nadšeně mává, chutnáme poslední letošní sladké švestky a na boty nabíráme kila bláta.

Kosočtverce – nacházíme dub v dubovém lese, i když není XXL. Slunce svítí. Braillova osmisměrka je parádní. Teď už běžíme k rozhledně, kterou málem přehlížíme, protože jsme ji čekali o pár pater vyšší.

Cokoliv – uspořádání znaků nám připomíná raketu nebo rozhlednu, koukáme na panorama Brna, čteme naučnou ceduli. Zbytečně. Naše bujná fantazie vidí v některých dvojznacích oči smajlíků. Teď už skoro měříme minuty. Tak určitě, budou to čísla a rovnice. Běžíme a uvažujeme o tom, že batohy zahodíme někde v lese. A hádáme, že cíl může být jedině na Riviéře.

Věty – zbývá půlhodinka do konce. A tato šifra je nápadník (=chce to nápad). Ani analytik, kterého v týmu nemáme, by na to nepřišel. Na nápadníky se nesmí moc tlačit. A my moooc chceme. Všechny naše nápady hodnotíme jako příliš nudné na to, aby byly řešením. Tentokrát bychom potřebovali zlatou mušku, co by nám napověděla. Odbíjí pravé poledne zimního času. Trháme stop obálku a cestou do cíle se ještě snažíme pro dobrý pocit šimpanze vyřešit.

Každopádně jsme navýsost spokojení. Chválíme si týmovou práci a atmosféru, krásnonádherné šifry, zamotané hlavy (lepší než kolotoče), úžasný terén. Tato hra byla dechberoucí přehlídkou člověčí tvořivosti a geniality.