Nevím, jak se to může v životě lidském stát, ale občas se jde člověk nechat dobrovolně zavřít. Třeba Harry Houdini do kazajky, ježek do klece, hrdinové Narnie do skříně nebo 1000 lidí do Azkabanu. I my jsme takto chtěli udělat řádnou inspekci tamních cel a proto musela celé akci předcházet tradiční svíčková, která nám v base bude dodávat energii. Znalec neighbourhood knowledge Pinda vybral hospodu, kde dřív buď parkovali koně a nebo lokomotivy, prostě lokální architektonickou zajímavost – Lokál. Svíčková se vešla, pivo taky. Prý přišla řeč i na podivně zadané místo startu třemi anglickými slovy (what3words), ale to jsme byli zrovna všichni na záchodě.

Na Štvanici pod mostem vytvořili vězni frontu ve tvaru šneka, který začínal uprostřed. WTF? To už Mozkomorové vysáli všechnu vláhu z kůry mozkové? To jsem ještě neviděl. Každopádně nám pak na vrátnici dali okovy (růžovou mašličku) a nějaké obálky. Na Matrixu miluju obálky! Ta chvíle, kdy z nich něco vypadne, je takový okamžik mezi nevědomostí a věděním, čas se zastavuje, srdce buší, vypadávají papíry. Pokud mi někdo chcete způsobit životní trauma, pošlete mi prázdnou obálku. To by bylo zklamáníčko zájezdu.

Naštěstí je dnes obálka plná. Luštíme s taktikou “Odevzdáme rychle jednu šifru s malým bodovým rozptylem a zbytek řešení si necháme na potom”. Z první úrovně ale dáváme jen neúplné číslice, kontejnery vypadají jako bradavické koleje, ale nejsou. Věznitelé nás mučí dalšími a dalšími šiframi, líbila se tabulka 5×5, Šarády, Postavičky, Mečouni a Ivan aka Václav Klaus mladší, který měl taky každou polovinu obličeje jinou, ale alespoň se nevyjadřoval na Novinkách k inkluzi ve školách. Nakonec dáváme i ty tříděné kontejnery, ale díky ignorování informace o 50 bodech za všechny šifry se ani moc nesnažíme a s jedinými nevyluštěnými Zuby odcházíme zhruba jako první bez čistého průstřelu. A to máme v týmu zubařku. Kdyby lidi dneska neměli zuby tak nesouměrný a zkažený, tak by to možná Janča poznala:-).

Lektvar je jasný. Chlapácky dáváme od všeho přiměřeně, až se antiperle v tabascu nelidsky nafukují. Chuťově je to jako kdybyste si do dutiny ústní narvali všechny Bertíkovy fazolky, nebo jak se v knize jmenovaly ty oblíbené lentilky. Chrup se z toho určitě zkazil tak mohutně, že uznáváme, že Janča nemohla z toho nákresu v Azkabanu zuby poznat ani náhodou.

Jedeme přívozem pod duhou! Azkaban redemption! Nejvíc! Pohodový plavčík nám vyjeví tajemství fungování přívozu a já si u něj cvakám jízdenku za 110 korun. Málem skončila ve Vltavě… Alergeny v jídlech padají tak nějak samy, prý na Palapeli zařadili orgové letos podobný nápad. Neuvěřitelné, ještě se ten soupis nočních můr astmatiků nedostal ani na všechny jídelníčky a už jsou z nich dvě šifry. Brokovnici pak dlouho hledáme (změna upřesnítka) a jen chvíli luštíme. Michal tam myslím chtěl toho Brailla ze středních teček, frekvenčně to sedělo a malé tečky a nuly pak též vyjevily svůj důvod. Alohomora!

Vrba mlátička zplodila nádhernou minimalistickou šifru, kterou s pomocí několika kouzel “Translato” naši specialisté v mžiku prolamují. Stejně tak ježek z klece uniká tak rychle, podobně jako my z Azkabanu a jako moje dukáty z peněženky, poté, co si v Příčné ulici kupuju trdelník. Pravej pražskej s náplní. Pohlreich by zaplakal. V telefonních šnecích pak v nějaké pasáži odhalujeme strukturu telefonismu, ale na starý dobrý vytáčecí telefon si vzpomínáme až po vyluštění. Takhle jsem volal spolužákovi ze třetí třídy, jestli byl nějaký domácí úkol do vlastivědy. Much wow, very puzzle!

Na věži jsme druzí. Po šestém místě z vězení je to paráda, po prvním místě ze svatého Martina ve Zdi je to pořád dost paráda. Před námi jen tradičně Prčulník. Ze Zmijozelu, páč jsou zelení. Luboš si ve věži opět svou roli užívá a krom hůlky poukazuje i na fantastický výhled na kouzeln(ick)ou metropoli naší vlasti. Cestou zpátky jsou záchody. Musíme mít týmovou fotku přes zrcadlo s hůlkou ze záchodů v Jindřišské věži! Must have!

Po odchodu z věže běžíme na náhodnou tramvaj, která ale kouzelnicky jede zrovna na Želivského. A tam je svoboda. Liberty. Obálka s papíry. A Želivárna, naše základna do půlnoci. Bodří číšníci jsou takto navečer neodolatelní. Obecně mám rád lidi, kteří se smějí svým vtipům, ačkoliv všichni ostatní kolem mlčí. Ale pivo i limonády přinesl, takže to asi byl nějaký kouzelnický matador a my jako mladí čarodějíčci ten humor prostě nepochopili.

Ježkovy voči neztratil ježek, ale Žižka. Oba mají ve jméně Ž. Ale ani jeden nemá prsa. Ty nemá ani Andželina Džolí! Ta má taky dvě Ž ve jméně! No alespoň něco. Otevíráme větev zla, protože jsme zlí. No a teď začíná konečně to, proč mám Matrix tak rád:-) Kdosi na fóru hry chválil přehození lineární a chaotické části, já naopak zaplakal. Z celkové doby hry 21 hodin jsme si chaosu užili jen mezi jedenáctou večer a čtvrtou ráno, což je 5 hodin. Nicméně to byla paráda. Konečně chaos! Strategie, dělení, luštění, běhání, spojování, logistika magické hůlky, souboj proti dobru, které reprezentovala vybarvovací křížovka s medvídkem. Medvídek je symbol dobra. O tom žádná.

Nicméně jsme si vystříleli všechny náboje, potlouky a kouzla už tady. Frčelo to moc hezky. Povedlo se mi vyhrát famfrpál, v tramvaji prokouknout Aleše i získat Libertariány přeměnou ze Svobodných. Michal s bráchou utloukli dlouhý, předlouhý text, Janča s Pindou houkali do potrubí a skoro pokořili i krev a slzy. A pot. Padli i kluci se slovesnými příjmeními, Kryl, Páral, Vláčil a spol. I kytara. Potom se magicky utloukly Ozdobičky, moc se líbil Leguánek a začalo se se zničováním (dobré slovo, nedokonavé!) portálů. Pinda to už nemohl vidět a protože byl po včerejším večírku nesvůj, šel se domů vyspat. Zbylé dva portály jsme nad ránem zničily už bez jeho přítomnosti.

A byly zničené! Nebo ne? Začalo svítat.

Intermezzo: Na tomto místě musím vytáhnout monstrózně bohovský zážitek celé šifrovačky. Je to dopravní prostředek. Ale ne úplně. Něco jak Nimbus 2000. Nebo spíš ještě lepší koště, které čistí celý famfrpálový stadion. MAZACÍ KOŠTĚ. Tedy tramvaj. Viděl jsem 3x MAZACÍ TRAMVAJ, dvakrát úplně zblízka! Ve Strašnicích musí být řádně namazáno. Konec intermezza. Zpět k reportáži.

No ale pár slov k našim posledním sedmi hodinám hry. Co vám budu povídat, bylo to zakletý. Vymýšleli jsme přesmyčky tří anglických slov. Studovali veškerých 100 papíru a obálek obdržených během našeho útěku z kouzelnického vězení. Jezdili tramvají Prahou tam a zpět a kouzlili.

Navštívili jsme obsluhu portálů znovu a prokleli ji slovy “Puzzle events cherish”. Proluštili jsme se k místu Y a Z a získali zkušenosti. Pro další expy jsme hledali stanoviště na ulici Rembrandtově, protože jak jinak interpretovat tajenku “ROTA PO TMĚ” z šifry Potrubí?:-) Pak se zhmotnily i dva klíčové nápady – mluvit na hůlku a následně ji zlomit. Dvakrát.

A pak jsme to vzdali a šli do cíle. No jsme pitomci. Kdybychom alespoň nebrali ohledy na jediného odchozího člena, který by to mohl nejpravděpodobněji dát, a po ránu mu zavolali. Holt, asi nejsme tak ZLÍ, jak nás hra klasifikovala. Každopádně, pro nevšední zážitky já pořád ještě chodím. A i když se asi neshodneme, tak su rád, že jsme si takové vtipné martyrium dali. Díky týme!

Organizátoři, vám nevýslovný dík za fantastickou hru, ze které sršela vaše energie a nápaditost! Dávám jen jeden malý hlásek pro více paralelity;-) Jinak fakt klobouk dolů, zvládli jste to nadpozemsky, až nelidsky, báječně!

“HELLO MAGIC WAND. PUZZLE EVENT CHERISH. TELL US SOMETHING OR WE WILL BREAK YOU. OK, AS YOU WISH.”