Tohle je reportáž od Honzy s týmy Bazinga, o tom, jak šel s týmem Carpe Cista, protože Bazinga byla přeplněná. Třeba někdo z Bazingy napíše reportáž od Bazingy, o čemž ale pochybuji, protože všichni měli tričko. Tato reportáž je tady, protože, pokud je mi známo, Carpenteři nemají vlastní web.

Jak jsem šel bednu s Carpe Cistou

Původně nás bylo šest. Pak jsem onemocněl. Pak jsem řekl, že nepůjdu. Pak mi bylo líp. Pak se mi ozvali z týmu Carpe, zda-li bych nešel s nimi. Byla hezká předpověď, tak jsem neodolal.

V matičce Praze jsem se setkal s Bazingou, ale dívali si na mě trochu kysele. Dali jsme si všichni svíčkovou v památné hospodě kde asi před třemi lety tým vznikl a šli jsme na start.

Rozdávali jsme pozvánky na Kachnu. Přijeďte na Kachnu! Set rozdával pozvánky na Divnou. Přijeďte na Divnou! Můj nový tým nerozdával lístečky na Budějovické želvování. Přijeďte na Budějovické želvování! Byl jsem v týmu se třemi matfyzáky (Martin, Pavel a Lída) a s Tondou u kterého nevím přesně co dělá. Měli jsme divné jméno na obálce týmu, místo Carpe Cista tam bylo karpe cista.

Obr 1: Kyselé pohledy Bazingy

Poznámka: tým se kterým jsem šel se jmenuje pokaždé jinak – carpe diem na Dnem, Carpe Nox na Tmou, takže je nakonec nikdo nezná. Cista znamená truhla. Teda Bedna.

1) Barviček jsme mňeli dost, šlo to richle. Ostatni timi bili sďilne. Text připomina Opraski Sčeski Historje, je to troxu divní.

2$#@) Dvojki jdou celkem richle, i kdiž ne tak richle, jak jsem zvikli s Bazingou. Trošku skřipe brainstormovani. Ale karťički se nam libi. Dokonce se nam parkrat podaři svezt se tramvaji.

3) Chvili jsme pojmenovavali, chvili jsme počitali, chvili jsme dokazovali nedokazatelne, než jsme přišli na to, ktera karťička nam chibi. Žižku jsme v tom, na rozdil od Bazingi, viděli hned. Heč.

Pozn. 2: Chtěl jsem celou reportáž napsat taky takhle, ale nedalo by se to číst. A hlavně psát.

4) Cesta na Žižkov vedla tunelem. Nahoře jsme za chvíli, z pohledu Carpe celkem brzo (13.) z pohledu mého trochu pozdě (byl jsem namlsaný z Napalmy a tak…). Je tu hezky, krásný výhled na koňa a tak. Snad jako jediný tým skládáme plochu z kartiček až tady. Hezké, dále do parku.

Obr 2: Žižka na Žižkově. Víc obrázků bohužel nemám.

5) Kvjeten. Co je to sakra za pravopis? No co už, přepisujeme abecedu, jde to celkem rychle, paralelizujeme a tak. Den ticha se mi líbil. Myslím si, že Židovské pece jsou nepovedený vtip, ale zjevně nejsou. Praha je divná. Přijeďte na divnou!

6) Chvíli hledáme, chvíli luštíme. Martin s Pavlem mají ve skládání plochy praxi. Já to naštěstí ani jednou nedělal 🙂

7) Na parkovišti u Penny vidíme spoustu známých týmů, Carpáci jsou z toho trošku na větvi. Ani jsem si nestihl koupit kapesníky (rýmička zlobí a už měli zavřeno) a Lída už přichází na princip. Nejvíc zabrat nám dává převést Tadyahoj na zdepa. Jdeme na Želivského, protože podle plánku MHD, který jsem tentýž den (!) dostal v okýnku na Florenci je konečná pětky kreslená daleko před zastávkou Vinice. Naštěstí je v metru cedule Tram Vinice, tak zacházka není tak hrozná. Viděli jsme rádio Svobodná Evropa a ve větě: “Ženu holí stroj!” může být každé slovo příslovce.

8) Další kartičky! Nalézáme ještě za světla, ale dlouho chceme z každého obrázku písmenko. To moc nejde. Nakonec vypisujeme vždy všech šest písmenek z každé kartičky, v čemž Tonda vidí správnou tajenku. Dohnala nás Bazinga. Dostali jsme se před ní už na trojce, kde překombinovali, nevšimli si asociací a potupně čekali na absolutku. Vedlejším efektem je, že měli předluštěny snad všechny šifry s kartičkami.

9) Eh.. souřadnicové cosi. Dlouho nic moc, u haluzení dlouho nevydržíme, i když správná písmenka by jakž takž byla. Hezké je, že k každém sloupci je jedna levá a jedna pravá. Hm…nic moc. Přišla nám nápověda – prý z nadledu. Mohly by to být 3D věci – ale u těch nejde z podoby 2 stran přijít na to, jak vypadá strana třetí…Nakonec po tuším čtyřech hodinách konečně spojujeme 2 zatím nejhezčí principy a vyrážíme na Čexovo nám. a těšíme se na kartičky.

10) Nejdřív to nevypadá jako kartičky. Ale jsou to kartičky. Máme radost, že nám to netrvá tak dlouho.

11) Provázky, graf, jehlan – já v tom teda nevidím vůbec nic, ale Lída naštěstí celou spodní zprávu. Martin zase Gratu…Pavel ten zbytek. Místy se chytám, ale spíš ne. Když dostaneme nějaký ponononsens s Jezerkou balíme kufry s tím, že to kdyžtak doluštíme tam, nebudeme-li to moc najít. Přišlo ráno.

12) Kartičky! Budíčky!! Určujeme 6 kartiček a spoustu časů, ale co s tím? Hledáme v ploše (kterou jsem naštěstí zase nemusel skládat), hledáme jenom v těch šesti zvolených, velká a malá ručička – to se nakonec ukázalo jako správný nápad, i když nám ještě chvíli trvalo vyzkoušet všechny možné možnosti (různě natočené, pootočené, podle textu, podle rotace, číslovat jako semafor, jako ciferník od jedničky, od dvanáctky…Vsadím se, že jsme správný princip měli mnohem dřív, jen jsme jej špatně přečetli. Nakonec pomáhá frekvenční analýza časů a odhalení samohláskové kartičky. Půlka týmu se diví, druhá pod vousy nadává. Počítám, je-li ještě šance dojít do cíle. Asi jo, půjde-li to rychle.

13) Vycházíme ze stinného do slunného parku. Vidíme Alberty, což je divné 🙂 Na první pohled zavrhujeme klasickou abecedu (26 řádků) i klasickou binárku s tím, že nezapadá do konceptu letošní Bedny. Rád bych měl pětipísmenné slovo a tečky označují přítomnost písmena v dalším slově – něco jako logik. Jediné slovo, které mě napadá je BEDNA – čistě náhodou je slovo BEDNA stejně široké i nad tím. A navíc v abecedě, co už od kvjetna chceme použít má bedna 1 2 4 8 16. Moc hezký, za mě asi i nejhezčí.

14) Kartičky! Kartičky! Díra ale nic moc. Opět skládáme (opět se toho neúčastním, nechci Pavlovi s Martinem bořit systém). Správnou metodu máme celkem rychle, ani nevím jak a to jsem to narozdíl od Lídy neprospal 🙂

15) Nechce se mi věřit, že by patnáctka byla tak jednoduchá. Ale asi je. Ještěže zpátky nahoru jede autobus. Beztak ji zařadili jen proto, aby cíl mohl být s kartičkami 🙂

CÍL) Už je tu sice spousta jiných týmů, ale i tak máme radost. Rád bych vyplňoval celou plochu kartičkami, ale než stihneme začít, čte Lída z opačných stran morseovka. Zkoušíme odeslat a – hurá, cíl! Historický úspěch týmu Carpe cosi. Prý mě budou chtít častěji. No uvidíme. Bazinga je tu jen asi hodinu a půl, vymstilo se jim to, že zvládli každé kartičce přiřadit jedno písmenko, což se nám vůbec nepovedlo. A ztrátu, kterou nabrali na trojce už zcela nesmazali. Porazili jsme Alberty!

Za sebe ještě pár slov: Díky moc organizátorům za krásnou šifrovačku, kterou si nešlo neužít. Až na dva tři slabší momenty nám to šlo. Nepomůckové a kartičkové šifry byly hravé, milé, zábavné a vyluštitelné (snad všechny jsme dali autorsky). Ke konci nám předpoklad “nezapadá to do konceptu Bedny” možná (až moc) pomohl. Počasí super, šifry super, trasa (krátké přesuny) suber, není snad co vytknout! Klobouček a bludišťáka!!

Pár postřehů a rad ode mne pro tým Carpe Cosi: Trochu vázné brainstormování, je potřeba pořád mluvit, i když není o čem, kraviny totiž často asociují správné řešení u někoho jiného. Trošku víc zpětného inženýrství: co v tom je ještě za informaci, co jsme nevyužili? A trošku víc pečlivosti – když už zkoušíme nějaký princip, je třeba být si jistý, že je aplikován správně. Ale jinak se mi s vámi líbilo.

Bedně zdar a nezapomeňte na Kachnu!

SepsalHonza