Kdysi jsem furiantsky prohlašoval, že nebudu organizovat Tmou, dokud ji neprojdu. Organizoval jsem už třikrát, ale nedošel nikdy. Nejblíž jsem k tomu měl paradoxně úplně napoprvé, kdy nám chyběla půlhodina na dojití do cíle (to jsem ještě nevěděl, že šifry mohou být těžké a že bychom se na nich měli zaseknout). Kvůli studiu v zahraničí jsem si letos dal od organizování pauzu (vymýšlení kvalifikace nepočítám) a tedy šanci napravit svůj dlouholetý rest.

Ale:

Evka s Jančou organizují. Mates nakonec taky (prý proto, že chyběly těžké šifry, což je zpětně vlastně hrozně vtipné), takže si spolu Tmou zase nezahrajeme. Lucka s Myregem jsou v Americe, což je prý dál, než Londýn a tedy nepřiletí. Pinda jel někam na kolo (jak je tohle atraktivnější program, než Tmou?!), takže jsem zbyl já a Michal. A Darwin, se kterým jsme letos ledasco obešli. A Danka od Darwina. A její kamarádka Verča.

Statek nás netipoval nijak vysoko, konečně příležitost vylepšit si TrueSkill (ne jak na Podzimní, kde je člověk o čtvrthodinku třetí a už mu padá dolů :-D)

Ve čtvrtek večer mě napadlo, že jsem měl raději organizovat, než mrznout celou noc někde venku.

V pátek jsem se zase těšil. Věřím si, že bratrovy “těžké šifry” by pro mě nemusely být tak těžké.

Během hry jsem si vzpoměl na spoustu minulých šifer (ať už vzhledem nebo principem podobných), tak jsem se je rozhodl přidat do reportáže. Ne že by je Tmou kopírovala, jen jsem si uvědomil, jak moc při luštění sahám do paměti. Taky mě napadla řada myšlenek, které by se daly použít příští rok. Ale ty v reportáži samozřejmě nenajdete 🙂

Start šel celkem rychle (asi tři šifry – mřížku, auta a ještě něco) něž jsme otipovali věci podle věku a aproximovali tajenku. Na dvojku jsme se dokonce svezli MHD (z Husitské jednu zastávku). Pohádky šly taky rychle (pamatujete na pohádky z patnáctky? nebo na postavičky z Matrixu?), i když  pořád nevíme, proč tam byly ty schody a jednokolka.

I na trojku jsme se svezli MHD (z Husitské dvě zastávky), nejlepší letošní básnička. A dál?

Šifru u Tesca jsme nejdřív nemohli najít (kolik je v Brně Tesk? My známe čtyři), ale olympijské kruhy a čokoládu s moukou jsme nakonec poznali (pamatujete na Nečase s paprikou? – link na pdf nefunguje, viňte orgy Matrixu). Po klíčovém pozorování, že písmena jsou jenom na průsečících jsme zvládli i rekonstruovat křížovku a vybrat písmenka, když jsme občas museli zatočit doprava místo doleva. Nevíme proč a neřešili jsme to.

Anglická květena pobavila – nejdřív jsme sice překladu nevěřili, ale radši to nejdřív zkusíme, než to zahodíme. Myslím, že šifru by mohli ocenit především učitelé angličtiny (pamatujete na vlněného vola?).

Na Zvonkové jsme potkali Chlýftým (3. nasazení!) což nám vneslo lehkost do duše a cobydub jsme obletěli nejen celou Evropu (pamatujete na druhou šifru z rovinky první Kachny?) ale rovnou celý svět.

U pramene svatého Antonína jsme obsadili epesní výklenek, ve kterém nic nepramenilo, ač zřejmě mělo. Zprvu jsem byl šifrou nadšen. Čtyři myši staví bludiště k jednomu sýru (pamatujete na myši z letošní kvalifikace? je to o to lepší, že obě šifry vznikly nezávisle na sobě). Upálit myši mi ale tým nedovolil a celkem rychle jsme měli Prší a potom jsme několik hodin dumali nad tím, jaká si nadefinovat pravidla, aby to fungovalo. Náš hlavní chybný předpoklad byl, že myši nemají globální informaci o kartách v bludišti a že chtějí dojít k sýru pokud možno co nejrychleji (kvůli tomuto bylo, myslím, použití myši a sýru trošku zavádějící). Po několika iteracích, (nepečlivém) zkoušení odhadování trasy jednotlivých myší a opakování týchž postupů několikrát jsme dospěli k této sadě pravidel:

• Šedé karty má myš na ruce, ale vidí jen horní z nich.
• Myš se chce primárně posunout dopředu, k sýru, ale neví, kde sýr je, tak se chce posunout někam. Pokud to může udělat “přesunutím horní karty dospodu”, tj. zahodit horní kartu a vzít si místo toho totožnou kartu z bludiště, tak to udělá.
• Pokud toto myš udělat nemůže, zkusí zahrát kartu, kterou má právě nahoře na ruce.
• Pokud karta nejde zahrát, ani přesunout dospod, líže si myš na ruku další kartu z bludiště. Kterou kartu si lízne určujeme věštecky, resp. tak, aby to vyšlo hezky v budoucnu.

Ze začátku to jakž takž fungovalo, jeden zapisoval a ostatní si hlídali každý jednu myš (bod za týmové luštění!) a vyšlo nám SOBESK… Potom se to nějak rozsynchronizovalo (asi kvůli sedmičkám, esům a tomu, že myši hráli podle úplně jiných pravidel), tak jsme zkoušeli znovu, reiterovali a tak dál… Nakonec jsme se spokojili s tím, že jsme v cestě každé myši vzali poslední výskyty karet (pamatujete na černého Petra na Napalmně?) a ty potom v nějakém pseudopořadí přečetli. Vlastně tam byla spousta balastních písmenek. Vždyť ty myši mohly třeba dát místo řešení teprve mřížku. Nebo cesty myší mohly být smysluplné mezitajenky. Nebo… no nic.

Rozhledna šla celkem rychle. Všimnout si šestadvaceti příček v zábradlí chce už teda dost vysoký level autismu. Přemýšlíme, který z orgů si toho před pěti lety všiml a dosud jen čekal na správnou příležitost, kdy to využít. Přemýšlíme, jakou asi máme ztrátu na Übertým. Tipujeme 2-3 hodiny, což se ukázalo nebýt tak daleko od pravdy.

Námořní nás potrápila. U okýnka jsme pozdravili orgy a upalovali do závětří. Tři abecedy A-O jsou hezký. Přesvědčuju ostatní, že to chceme rozstříhat. Tvrdým papírem nám orgové napovídají, že to máme rozstříhat (pamatujete na loňskou desítku?). Tři čtverce 15*15? Asi jo. Ale jak. Je něco v ostatních čtverečkách? Kromě faktu, že právě čtverce bez mezer mají ve dvou rozích stejné písmeno ani ne. Asi po dvou hodinách jsme zjistili, že do mezer jdou celkem logicky napsat písmenka: “Jakto, že jsme si tohoto, sakra, nevšimli dřív?!”

Lodě, jo. Ponorky, vesmírný, jo. Tři čtverce 15*15, jo. Dole to asi popisuje, jak tři lidi hráli lodě. Ale nesedí nám, že kanóny, které hrají dvakrát za sebou občas napoprvé netrefí. Tak nevíme, jestli máme špatně přiřazené symboly nebo jestli je špatně interpretujeme. Navíc občas někdo střelí do vlastních. WFT? Nejvtipnější zvažovaná možnost byla asi že jeden střílí, druhý je pod palbou a třetí je nad věcí 🙂

Asi po hodině jsme si všimli, že kanóny vždy střílejí do stejného řádku: “Jaktože jsme si tohoto, sakra, nevšimli dřív?!” Pak už to šlo celkem rychle. Byl jsem trošku rozčarovaný z toho, že ve střelbě nebyla žádná mezitajenka (v cíli jsme se dozvěděl, že byla, my se ke “grafika střelby” přiblížili nejvíc u “garáže něco něco”). Ale využít zásah/mimo určitě nějak šlo.

Narozdíl od sedmičky jsme ale měli pocit, že pořád luštíme, že pořád nevíme něco zásadního a vlastně jsme se neustále po malých krůčcích posouvali vpřed. Luštili jsme tři a půl hodiny, což mi pocitově přišlo dost, ale vlastně to nebylo tak špatné.

Bylo pět ráno a bylo jasné, že do cíle už to nemáme šanci stihnout. Ale tak alespoň na třináctku a stihnout ji vyluštit. I tato šance ale zhasla hned na další šifře. Polský kříž jsme zahodili a pracovali hlavně s pláštěm krychle a obarvováním rohů – takže asi už (až?) po hodině jsme věděli, že je tam dvacet šestka, podobně jako u rubikovky nebo Bedničky, ale stále jsme se drželi řazení vrchol-hrana-stěna a skoro čtyři hodiny jsem zkoušel různá mapování na abecedu, než se Darwin po přesunu na Benzínku probral natolik, že pochopil, o co se vlastně snažím a prostě to přečetl po řádcích. Do kelu, tohle šlo dát za 20 minut.

Stihli jsme dojít na spermie (pamatujete na vrstvnice z Tmou 15? Jo ony vlastně nakonec nebyly ve hře, tak nic), zvolil jsem postup svahem a skončili jsme mezi svahem, potokem a oplocenými zahrádkami.  V podstatě hned jsme měli správný nápad, ale ani po hodině jsme nebyli schopní správně asociovat bradu a to nejlepší, co jsme měli byl CAESAR (nějak přes chlup, zub, vytržení, císařský řez a atentát). Ač jsme mnohé chyby opravili, nebyli jsme schopní přijít na nic rozumného. Kolem půl dvanácté jsme se rozhodli zkusti studánku A. Dyka (jakože dýka, co zabila Caesara, já vím, je to pitomý), Michal už raději spěchal na vlak. U Dyka samozřejmě nic nebylo, tak jsme alspoň spolu s Kachnou kompenzovali nedostatek 18+ narážek ve hře.

A také selfie týmu, na které v té zimě nebylo o půlnoci ani pomyšlení.

---

Po hře

Byli jsme blízko Trpaslíčka, tak jsme se tam stavili vyzvednout záložní šifry a vydali se do cíle. Hudbu jsme identifikovali během přesunu k U Buku na autobus,. Zkoušel jsem broukat melodii, ale v Dur to nic moc nepřipomínalo (pamatujete na turniket Svíček v Bystřici?) . Ale znělo to jako nějaká písnička, to zas jo. Při čekání na autobus jsme vymýšleli, jaké známe písničky o jídle a přes nějaký hudební přechod a “nepojíš cukrových homolí” jsme na to přišli. To už ale bylo něco po půl jedné a šifra od U Buku dávno uklizená.

Takže výsledek nepříliš slavný, nicméně až do desítky pocitově znamenitý. Sice nebyl žádný wow efekt, ale poctivé luštění to vynahradilo. Několikrát se nám stalo, že jsme vlastně měli vyluštěno, ale nevěděli, kam máme jít. Několikrát jsme prolomili šifru, na kterou jsme nemohli přijít. Několikrát jsme si nerozuměli, co myslíme tím, co říkáme. Několikrát jsme zkoušeli tytéž věci opakovaně. Holt bylo poznat, že jsme nebyli příliš sehraní.

Na ty Matějovi “těžké šifry” jsme bohužel dojít nestihli, takže těžko říct, jestli bychom měli oproti ostatním nějakou výhodu. Myslím, že moc ne. U třináctky jsem bohužel zaslechl klíčový princip v cíli, takže luštění pak byla otázka chvíle a těžko srovnávat. Pro patnáctku jsem pak jel v neděli za Zbychem a v teple u stolu a sám se mi ji povedlo lousknout za tři a půl hodiny. Zase mi přišla víc pracná, než těžká, víc jako spermie, než jako námořní, víc jako myši na sedmičce než barevná křížovka. Spousta přeměřování, která bych v terénu opravdu dělat nechtěl (pamatujete na hory z loňské kvalifikace?).

Co napsat na závěr?

Tmou se mi líbila. Až do desítky jsme si ji užívali a bavila mě náramně, potom jsme bohužel zabředli do ranní krize. Účastnit se hry, kterou organizujete je vskutku doporučeníhodný zážitek 🙂

Tak zase příště, chce se říct. Ale už jsem v podstatě rozhodnutý, že příště budu zase organizovat. Vyladit obtížnost tak, aby Tmou byla překonatelná výzva, bude výzva. Ubrat šifer. A přidat nějaké zajímavé místo. Nebo předmět. Nebo něco nečekaného. Nebo se nechte překvapit.

Několik šifer už leží v šuplíku.

Honza