Před startem
V páteční podvečer se většina Bazingy sešla u Lucky v Brně. Matěj a Pinda dorazili přímo z jachty, oděni v námořnickém a ošleháni sluncem a větrem, jakožto správní námořníci. Jako důkaz svých činů dovezli Lodní deník, na jehož pedčítání ještě později dojde. Nejdříve ale řešíme Pindovy boty, které si s sebou nesbalil a teď je postrádá.
Po důkladném průzkumu velikostí noh všech kamarádů a známých vyrážíme do Soběšic, odkud odjíždíme všichni uspokojeni. Pinda má nové boty, ostatní si odvážejí po mističce ostružin a páru broskví.
Přestože je pozdě, vyrážíme do víru velkoměsta. Víno v místní hospůdce nám ale nechutná, takže se vracíme domů, kde se přátelíme se dvěma nerozlučnými kamarády – ginem a tonicem. Dojde i na topinky s míchanými vajíčky a samozřejmě na četbu lodního deníku. Trošku si zařádíme, pořídíme super fejsbůkové fotky a ve dvě ráno se v klidu a míru ukládáme ke spánku. Ráno je trošku krušnější, jižní kříž nezáří tak jasně, ale přesto se nám za zvuků hitů (Walking on Sunshine, Je naprosto nezbytné) podaří sbalit a přesunout na nádraží. Cestou v Olomouci dojde i na tradiční svíčkovou, tentokrát s pravými nefalšovanými karlovarskými knedlíky.
01 Zoo
Před startem potkáváme i Michala, který dorazil z Prahy. Okolo půl třetí trháme startovní obálku a vyrážíme do zoo. Hlavně nekrmit! Necelá půlhodinka nám stačí na to, abychom zjistili, co které zvíře jí. Drobné problémy s interpretací žluté a oranžové se brzy rozplynou a my jdeme na další šifru, tipujeme že třetí až pátí.
02 Světové strany
Světové strany vidíme hned, chvilku se nám řetězec zdá nejednoznačný, ale i to se časem poddává. Šifra podléhá přesně za čtrnáct minut a my zvesela kráčíme dál. Cestu si orienťácky zkracujeme přes pole a lesy, takže předbíháme jeden tým.
03 Domino
U rybníčku vyzvedáváme domino. Pinda s Michalem řadí texty, Lucka děraví puntíky a Matěj s Martinou čtou. Krásných jedenáct minut.
04 Pohádky
U kostela je jen pár týmů, což je skvělé. Pohádky vidíme hned. Nejdříve chceme, aby kůzlátka neposlouchala rádio kiss a babička jela do Ameriky, ale to nám moc nevychází. On ani ten koblížek zpívající hymnu a operu není asi úplně správně. Snaha spojit všechno, co dává smysl, moc smyslu nedává. V okamžiku, kdy se rozhodneme spojit jen to, co dává smysl a zároveň je pravda, máme vyhráno. Přesunujeme se na kótu k boučkům, kolem přeru… búúú. Kdo nečetl lodní deník, nepochopí.
05 Hadi
Tvary, písmenka, čísla. Čísla od 0 do 15, to je jasná binárka, že. Nebo ne? Taky s tím můžeme točit. Nebo ne? Ale jo. Nacházíme řetězec, který postupně spojuje všechny tvary. Jeho přečtením ale nic nezískáváme. Jsme zmateni a bezradní. Michala bolí hlava a usíná. Ochlazuje se, předpověď počasí se zhoršuje. Po téměř dvou hodinách voláme o záchranu, ještěže máme bezvíčkové body. Ta nás navede na slepu cestu a nám hned dochází, že jsme neměli číst celého hada, ale jen jeho slepé cesty.
06 Braill (HSPD jako hospoda, ale co s L?)
Hospůdka u buku, pečené selátko, teplo, světlo, co nám tu chybí? Aha, šifra. Po chvíli marného hledání nás napadne zeptat se přítomných orgů, kdeže přesně ta šifra je. Se smíchem nám ji podávají. Věty se dvěma dvojmezerami. Poslední slova začínající na písmena h, s, p, d a l. Krása. Teď už jen najít nádheru a zasnoubit je. Je nám jasné, že ta písmena něco znamenají, ale nejsme schopni nic kloudného vymyslet. Hodina, sekunda, den? Hspd jako hospoda? Je nám jasné, že interpretace písmen je klíčová, ale v dané chvíli jí nejsme schopní. Takže se pouštíme do další analýzy. První slova nám krásně řadí věty, neb mají délku 1-9. Devític máme šest, to je jasný brail, neb u každé věty umíme určit, zda je to pravda nebo nepravda. Konstruujeme brailla všemi možnými způsoby. Marně. Po dvou hodinách a analýze dvojic písmen Michal řekne, že l a p by mohly být levá a pravá. Horní, sřední a dolní je rázem jasné a my si to levá, pravá, přední, zadní kráčíme na Slunečnou. Název velmi nepříslušný. Venku lije a naše \\\”zkratka\\\” vede přes louku s travou vysokou a mokrou až po pas.
07 Osmisměrka
Ve 22:38 rozbíjíme tábor (rozuměj přístřešek) na Slunečné. Promočení a zmrzlí až na kost. S láskou vzpomínáme na hospůdku, cvakajíce zuby. Lucka sní o vyhřáté limuzíně a odmítá luštit, za čež ji ostatní nenávidí. Ti, co ještě udrží propisku v ruce, se snaží luštit. Šifra není těžká a nebýt deště, je i velmi hravá a týmová. Takhle to ale není žádná hitparáda. Máme vyluštěno a rozhodujeme, že se rozdělíme. Matěj a Pinda jsou ochotni běžet pro další šifru, aby se cestou zahřáli, ostatní jdou do nedaleké vesničky zaclaimovat autobusovou zastávku.
08 Trojúhelníky
V autobusové zastávce je sucho a i teplo. Mlha venku je hustá tak, že by se dala krájet. Trojúhelníčky malujeme do kolečka a čteme změť souhlásek a čísel. Rozhodneme se, že z 2x3m bychom chtěli kótu. Nedaleká šestistovka se přímo nabízí. Po doplnění koleček (óček) na místa samohlásek víme, kam jít. Přesunujeme se k další zastávce, zatímco Matěj s Pindou sprintují pro zadání. Na zastávce ale už bydlí Prahory, takže se musíme spokojit s altánkem.
09 Barevný korzár
Jsou dvě hodiny ráno a pořád zima. Barevná písmenka se nám moc nelíbí. Za dvacet minut ale černý korzár i modrá laguna podléhají a my si to valíme k vysílači, který už je velmi blizoučko Šternberku.
10 Barevné sudoku
U vysílače se vůbec nezdržujeme, jsme odhodláni luštit až na turniketu, kde doufáme v světlo a hlavně teplo. Pindovy půjčené boty se rozpadají, morálka se ale mírně zlepšuje, neb déšť ustal a my věříme, že ve městě už bude dobře.
Turniket
Na turniket dorážíme v 03:01 jako třetí, paráda. Dostává se nám zde světla, tepla, bílého kosa, pochutin a nové šifry. Barevné sudoku řešíme jen chvilku a už se podle mapy Šternberka přesunujeme dále.
11 Kopec či památník
Arašíd, banán, citron, dalamánek, ementál, fernet, grep, houska, indián, jitrnice, korbáčik, limetka, med, niva, okurek. Tohle všechno jsme dostali na tácku. Patnáct pochutin. K tomu nacházíme zadání šifry, půl elipsy s vepsanými písmeny. Těch je tam přesně 60. Ale jsou vážně divně rozdělena. Hrajeme si s ohnisky elipsy, neváháme připustit, že se jedná o parabolu. Po selhání všech matematických konstrukcí se přesunujeme do nonstopu, kde zkoušíme i památník, kopec, jeskyni. Ale něco nám tu pořád chybí. Lucka několikrát nesměle namítá, že obdžené pochutiny by mohly být klíčem k vyluštění. Mates cokoliv podobného popírá. Pochutiny budou sloužit až k vyluštění závěrečného hesla, to je přece jasné. S teplými slunečními paprsky se přesunujeme na náměstí, kde potkáváme mnoho týmů, které jsou mnohem dále než my. Vyluštili jedenáctku. Ze zoufalství se učíme všechny pochutiny nazpaměť a náměstím zní sborové \\\”arašíd, banán, citron…\\\” Přesto nám to pořád nedochází.
Kapitulace
Sluníčko nám svítí přímo nad hlavou, poledne se blíží. Kapitulujeme. Celková doba luštění – 8hod 6min (03:41-11:47). V cíli se dozvídáme, že onen kopec, památník, elipsa, parabola, cosi, byl ve skutečnosti jazyk. A podle chuti pochutin se měla vybírat písmena z příslušného místa na jazyku.