Kterak jsme (omylem) prošli Svíčky
Tož to bylo tak. Někdy kolem června dalo slovo slovo a tým Bazinga se přihlásil na svoji třetí velkou šifrovačku, totiž řeč je o Svíčkách a bez nich. Zatímco takoví kanóni jako Prahory nebo Alberti měli už 9 bodů, my se teprve s nadšením vrhali s Horymírem přes Vltavu. Nutno říci, že šifry Bezvíčku byly moc pěkné. Zvlášť bych vyzdvihnul
podvečer nad mapou povodí Orlice nebo 10 let služby. No nic, 5 bodů za 8 vyřešených úloh je ucházející sumička.
Konec srpna, hurá do Brodu. Michal bohužel nemohl, tak jsme vzali Janču z CI5 a mého bratra z Třebíče. Dále se vypravil Tom, Mates a Lucka obohacená o šroub v noze a dvě vycházkové hole, asi takhle dlouhé.
Startovní šifra odolává a to i s 5 a více hesly, asi nejsme ve formě. Navíc při ochutnávání jsme vychytali místo fernetu rohlík a strouhanku, takže nás to posouvání Adama a datla nikam neposunulo. Tedy nijak neoslnilo. Ale jdeme dále, do velkého O!
2. Dvojka byla moc pěkná. Ještěže máme v oddíle tolik vojáků, kteří nepoužívají samohlásky. Lucka je malinko naštvaná, že neluštíme déle, poněvadž noha trochu zlobí, ale VLEVO VBOK si odhalila sama…
3. Trojka se zdála býti chutná. Luxusní. Nebe se ale zatáhlo a začalo krápat, nicméně jsme proti těm 8 kapkám postavili instantní igelitový přístřešek a byli jsme na to hrdí. Potom jen zatočit a sníst a hurá do lůmku. Lucka je malinko naštvaná, že neluštíme déle.
4. Tady to bylo rychlé. Špendlíme a čteme. Pěkná průchodová šifra, bohužel pro Lucku, která je malinko naštvaná, že neluštíme déle, protože šroub v noze trochu tlačí.
6. Pády zase umí bratr, prý se o tom učitelé na gymplu občas zmíní… Zase si nestíháme sednout, resp. v půli sedací procedury je nám dosednutí odepřeno, což uvítala zvláště Lucka.
7. Orienťák už asi ve stoje nedáváme, a tak začínáme obíhat a nadáváme. Ale jen mírně, ve skutečnosti nás orienťáky orienťák baví. Nicméně na šifrovačky si jezdíme od něj odpočinout? Hlavu lišky, sílu býka… Tedy nakonec spíš ten býk než ta liška ? s ucházejícími 24 stanovišti a 12 indiciemi odhalujeme brouka a suneme se na hájenku. Lucka, která teď mohla hodinku sedět pro změnu není spokojena s pokojovou teplotou okolí, což my tři zadýchaní běhači ve zpocených svršcích nemůžeme pochopit. Co už. Baaazinga!
8. V hospůdce je dobře. Prý jsme čtvrtí, ale to je hloupost, tak se tomu smějeme. Protínáme čáru, popíráme oteplování a vyhlazujeme vrásky. ?Goebels, ty ležáky jsem říkal VYCHLADIT a ne VYHLADIT!!!? Jdu na záchod a nejmenovaný člen týmu už po dosednutí na prkýnko ťuká, že prý odcházíme. To už je tedy hodně přes čáru. Dobrá práce, akorát jsme trochu naštvaní, poněvadž venku už je kulínek zima.
9. Nové otvory hledáme úplně jinde, než ve skutečnosti zejí. Tradiční menší půlnoční krize je tu a tak po hodině rozkazovacích způsobů voláme nápovědu, kde nám velice milý a chápavý hlas sděluje zcela nonsensovou větu, totiž že potvory mají čtyři otvory, což je vlastně téměř návod k řešení. Nuž, nápad s otvory je vynikající, ale nápovědní text bych kulínek upravil. Kdo to dal bez nápovědy, klobouček.
10. Lucku už bolí noha mnoho, navíc to tady vestoje asi nebude, takže hurá na turniket na aeroport. Krize ještě neustupuje, takže nám to trvá malinko déle než obvykle, dokonce se částečně snažíme i o Bezvíček, nicméně bez úspěchu. Nakonec odhalujeme přítele Brailla, Lucku necháváme spočinout v náruči milosrdných větroňů a v počtu čtyři zkusíme vyrazit do toho finále! Baaazinga!
11. Cestou k morovému sloupu na náměstí propíchneme jen pro jistotu i novou mapu z turniketu a díky tomu bohužel nedojdeme k cíli přímou cestou, nýbrž ještě přes 5 stanovišť… Řecké a římské věci jsou záležitostí jednoho rozednění, dokonce na odchodu potkáváme Tykadla, o jejichž totožnosti nejsme zcela přesvědčeni, protože na Svíčkách je podle pravidel zakázána teleportace a oni se vynořili z jiné dimenze přímo uprostřed křižovatky:-)
12. A to byla pěkná šifra s impozantním umístěním. Cestou k ní potkáváme na lavičce v parku Jádro. Po neúspěšných hrátkách s logikou nám nezbývá než to celé rozšifrofat frekvenčně a vydat se k soše Hastrmana nad Havlíčkem. Baaazinga! Cestou od šifry potkáváme na lavičce v parku Jádro, jejichž jaderná reakce je téměř nulová, protože spí.
13. Luštíme celkem úspěšně, s neúplnou tajenkou se vydává Tom s Honzou ke Štáflově Baště, s Jančou ještě dolušťujeme zbytek. Máme nějaké 4 číslice a nějaký nonsenc o vedlejších větách. Zkoušíme to rekurzivně rekurzírovat, ale kdepak cukr zlatá rybko. Tak se po návratu úderné jednotky vydáváme do Rámů a význam 4 číslic zdá se nám poněkud jasnějším. Kdepak jsme nechali ostatní soutěžící? Krásný druhý stupeň. Baaazinga!
14. Chlebíčky, oschlé chlebíčky, pohrobci včerejších svátků… Ty s ředkvičkou, ty s papričky, ty ze čtvrtku, ty z pátku… Moc se nám líbí ta řada, jež se z nich dá poskládat. Tedy mně se líbí. Po půlhodince ochutnávám ty tresčí očička z paprikové pomazánky, no a tedy… Jestli má treska takto tvrdé oči, tak jí je nikdo nemůže vypíchnout! Moc hezká šifra se zabudovaným překvapením! Navíc nás tu posílila Lucka, která přiletěla s hodnými orgy helikoptérou z letiště. Snad to není proti pravidlům, ale šroub v noze doufám omlouvá… A prý jsme celkem vpředu. Blbost. Baaazinga! Jdeme dále a Lucka ani není naštvaná, protože je to jen 100 metrů.
15. Hatatitla a společnost. Pěkná, postřehová, analytická. Jednou písní Jednou písní.
16. Tak jsme tu třetí. Než si vezmu brýle a blýsknu se znalostí hradu Rábí, tak to zbytek týmů má. Podzim přichází, svíčková čeká, Baaazinga prošla jako třetí tým Svíčky!! No, stane se i střízlivému…
Co říci závěrem ? ještě více jsem zase cítil sehranost týmu a vzájemnou doplňkovost. Každá šifra byla zábava a byly to skvělé šifry, možná ta drobná převaha asociačních principů by se dala vyvážit třeba nějakou drobnou grafikou? Na druhou stranu chlebíčky, sušenky a spoustu dalších geniálních nápadů… Gratulace nejlepším a díky moc organizátorům, byl to parádní zážitek!!! Baaazinga!