Fotky (Tom): Google+

Protože z účasti našich děvčat na Sešlosti nakonec sešlo, rozhodli jsme oslovit Adama, aby náš čistě pánský a čistě třebíčský tým Bazinga posílil o dalšího pána a Třebíčáka. Takové nabídce nešlo odolat, a tak jsme se v plném počtu vypravili v sobotu k Cyrilovi na náměstí a pak na tradiční svíčkovou ve složení Tomáš, Michal, Mates, Honza a Adam.

U Černého orla ale svíčkovou neměli, na Hopru taktéž ne a když jsme nepochodili ani na Betlémě, rezignovaně byla objednána křenovka, smažený sýr, špenát a řízek. Při pojídání jsme tipovali, kterým směrem povede trasa (shodli jsme se jednohlasně na severu, protože tam je okolí Třebíče jak známo nejkrásnější). Pak se k nám na zahrádku připojili Alberti, kteří se jali rozvádět svou teorii o dnešní strategii, jež bude prý založená na porušování pravidel, protože to od nich nikdo nečeká:-). No a po asi 28 smskách pojednávajících o zpoždění startu jsme se konečně vypravili na Hrádek na start.

1. BUDÍČKY POPRVÉ

Po rozbalení startovní obálky nás čekalo mírné zklamáníčko zájezdu, neboť mapa se tvářila spíš západně než severně, ale co už, hurá na budíčky! Slova jsme odhalili zanedlouho, nicméně součet jejich písmen nám až do první nápovědy unikal. Namísto toho jsme hledali asociaci, podle které by šlo text posunout – něco na způsob transplantace kostní dřeně od ruské dárkyně orgánů a tak podobně…

2. SLOUPCOVKA

Jakožto místní jsme do Řípova zvolili jasnou zkratku, kterou někteří známe z dob gymnázia a biologických vycházek za účelem kopání opálů (které se opravdu v okolí Řípova nachází). Zkratka byla kratší o celých 50 metrů, takže celkem hitparáda. Stejně tak šifra, šlo jen o vypořádání se se dvěma S.

3. WOLFGANGOVY KOULE

Jakožto čistě mužský třebíčský tým jsme se hodnou chvíli soustředili hlavně na první obrázek, ale po nadhození významu šipky na Mozartovy slabiny bylo vše jasné a za chvíli i vše dokonáno. Jako úkol na další přesun jsme si stanovili najít pojmenování pro nahou paní, byla to buchta.

4. BARVY

Padrtův mlýn je pěkné místo, šifra vypadá na první pohled prolomitelně, takže pro nápovědu nikdo neběží. Místo toho padá po chvíli nápad na vzdálenosti měst, pak vzdálenosti písmen, vypisujeme řady než Pinda objevuje zkratku přes bílý čtvereček v jednom řádku, zkoušíme A, pak Z a hurá do Krahulova. Cestou zjišťujeme, že nám chybí Lucka, jednak proto, že mi neuvěřitelně nejde správně a pořád odesílat sms a druhak proto, aby nás někdo okřikl, když začneme řešit záležitosti nebezpečně se blížící absolutním blbostem…

5. BLUDIŠŤÁCI

Další šifra vypadá bludišťácky, Honza si za chvíli všímá morseovkové radosti a já vzdáleností, když se to snoubí, tak z toho vyleze krása s nádherou a taky Steklý rybník, kde se v zimě bohovsky bruslí. Mno, to bylo za bludišťáka a navíc se asi na chvíli ujímáme vedení!

6. BUDÍČKY PODRUHÉ

Další ciferníky. Usazujeme se na molech, fotíme na hrázi (možná v opačném pořadí) a hned si všímáme mocninovosti všech přítomných čísel. Zkoušíme mnoho možností, jak udělat semafor, jestli nakreslená ručička nebudou nožičky a oindexování ciferníku pevné, točíme, zkoušíme, hlasujeme a pak nás i trochu toho reverzního inženýrství navede na dobrou cestu a po chvíli vyhráváme. Nicméně někteří soutěžící nás slušně předešli.

7. AMORFNÍ COSI

Šifra se tváří velice amorfně, smutně a neřešitelně, takže tentokrát tu nápovědu asi vezmem, Adam se uvoluje dát si podvečerní trénink a my zatím přemítáme co, koho, odkud, na co a kam budeme promítat. Vytahujem zrcadlovou fólii, pak ji sklízíme, pak volá Adam a tak ji zase vytahujeme, lepíme, hledíme, točíme, hlasujeme, každý se chce podívat. Někdo vidí písmena, Adam panáčka, který se drží za ručičku (hledáme v mapě Přátelín) a pak konečně Honza opravuje, že se panáček nedrží za ručičku, ale za krk. Pěkné, jdeme dál.

8. KRTECHLE

Při západu slunce se krása snoubí s nádherou a já se hlásím o možnost zahrát si na kombajn a provibrovat se kukuřičným polem k nedalekému kopci. Bohužel je kukuřice vysázená na kolmo ke směru mého běhu, takže mě cestou provází trochu sprosté a neradostné pocity, nicméně vše je odměněno čistými ponožkami a krásnou elegantní šifrou, která nás posílá do Heraltic na další budíčky!!

9. BUDÍČKY POTŘETÍ

Víme, jak dlouho tu týmy dlí a proto ihned žádáme o nápovědu za FENKA nebo KOJOTA nebo DINGA (už si to úplně nepamatuju). Ta nás trochu odvádí od zavádějících informací a my plni radosti prohlížíme expozici. Po nápadu s alarmovými ručičkami nám ještě celkem dlouho trvá koordinace a přepočítávání časů (proč ty budíčky pořád jdou!?!?!), vadí nám budíky bez rukou (jejichž hodnotu NIC překřtíme slovem na H) ale pak z toho konečně začne graficky lézt krása, pak i nádhera, Pinda k tomu vyluští i překapávání v jedné z šifřiček a my míříme směrem do lesů kolem Kobylí Hlavy.

10. HVĚZDY

Jsme tu cca čtvrtí, obíháme stromy, nápady padají s velkou úspěšností, Michal by přehýbal, čísla se zakrývají, Honzu napadá přítel Braille, zní to uvěřitelně, ještě vysíláme rychlou spojku zjistit rozložení písmenek v Braillovi podle stromů v lese, což nás pěkně urychluje. Tady jsme mohli i něco stáhnout, jdeme na Kopce.

11. PIŠKVORKY

Kolečka a křížky, jedněch je o jedno více než druhých – piškvorky. Honza jako závodní hráč této kratochvíle začíná vymýšlet jasnou strategii, jenže jak zná tu hru moc, zná ji příliš. Já bych chtěl nějaký menší, nepatrný determinismůstek, ale prý tam není. Tak zkoušíme jiné deskové hry na mřížce (od Bezvíčku jich z pokusů o vyluštění Pramene známe dost), posíláme i nápovědu, nacházíme správně, ale jak dál. Pořád nějak přehlížíme tu krásu s nádherou, nebo aspoň radost, která by nakopla hráče piškvorek k vítězství. Pak si bere papír Adam a jde hrát jako obyčejný člověk, doplňuje na čtyři, brání a zas čtveřička, je to tak, luxusní, Římská studánka.

12. BINÁRNÍ ŘÍMANI

Asi na nás dosedá trochu krize, správný nápad máme, ale neinterpretujeme desítku jako desítku, ale jako jedničku a nulu. Takže trochu neradostně trudomyslníme, někdo píše na kalkulačku číslo 5318008, než tu desítku přece jen zkusím a zvedáme se tak rychle, že někteří ani tu krásu s nádherou nepostřehli. Zbytečná ztráta, ale je pěkně, bude svítat a cestou nás čeká hodina zpěvu:-).

13. R2-D2

Už dlouho nebyly budíčky. Chceme budíčky, ale místo toho nás čekají obrázky. Ty pojmenováváme překvapivě úplně správně, máme i valnou většinu souřadnic, máme i přístřešek proti dešti, pod kterým se skvěle leží, ale co dál. Kreslíme souřadnice na papír, lámeme z toho křížovku, ale po chvíli nás přemůže Perun spánku a je čas si dáchnout. Pak Honza nachází podobnost mezi souřadnicemi danými názvy na čtverečkovaném papíře a rozložením obrázků na zadání, což vypadá dobře. Beru pravítko a jdu rozdělit papír na 26×10 dílků a nevěřícně a neradostně zjišťuju, že má rozměry 26x10cm. No co už :-). Nádhera, navíc Michal vyluštil i hromadu čísel, krása.

14. ŽÍŽALY

Hádkové byly super. Hravá, nádherná, rychlá, týmová, krásná, radostná. Předbíháme tuším Jámu a míříme Za Nivu.

15. MOJE

Po přečtení zadání nás docela baví a překvapuje, že jméno mé maličkosti je zde zmíněno v nejužší možné souvislosti se starostou Třebíče a nikdo mi nevěří, že nikoho z orgů neznám osobně. A to ještě nevíme, že jméno prý byla absolutní náhoda. Inu svět je malý a náhody tu není nouze, šifra průchodová, o řešení tu taky není nouze, heslo v ní není ale zároveň je, Okříšky.

16. CÍL

Dorážíme do cíle jako pátí, posíláme heslo, gratulace těm lepším, fotky, povídání a pak na roh do hospůdky na něco menšího. Zaslouženě. Příliš krátká cesta do rodného města je pak příjemným bonusem za báječnou, výborně zorganizovanou šifrovanou, ve které bylo plno radosti a krása se zde snoubila s nádherou. DĚKUJEME!!