To jsem si jednou rebelsky nevzal Bazinga triko, a tak píšu.
Ačkoli jsme jsme s Pindou tvořili pražskou menšinu, nakonec jsme neluštili v Brně, ale všichni v matce měst, blíže vortexu (de)šifrování, který se letos vyskytoval u Londýna.
První sadu strávím mapováním bludiště, kde dělám fatální chybu při interpretaci rohu jako hrany. Naštěstí zbytek týmu stříhá, točí kruhy, fandí, kouká na filmy, dělá z kopců na Šumavě stromy až i na prdel dojde. Takže do další série jdeme téměř kompletní.
Další školskou sérii si rozdělujeme, řešíme, až se všichni zase sejdeme u kalkulaček. V mírném časovém presu a za dvojitých negací připouštíme CHYBU, ale nakonec to poCHLAPíme.
O sendvičové pauze volá Londýn, kdy si sdělujeme dojmy a hecujeme se do další půle. Stíháme i svačinu a Janča vykládá příhodu o strýci z Hané, kterého za domem pobodaly včely, a tak “otekl”. Přece tam jen tak nezůstane 🙂
Ve třetí sérii opakujeme dělbu práce ze druhé, každý si připisuje nějaké skalpy a všechny šifry přesouváme do kategorie vyluštěno.
Tiskneme poslední sadu úloh, britská část týmu je asi před námi, my někde v první desítce (výsledkovku moc nesledujeme). Vyluštíme ty nejlehčí šifry (tj. ty které vyluštíme 🙂 A přemýšlíme, kde jinde se vyskytuje vzor 7+5+7+5 než v podivném Excelu.
Po skončení hry a obnovení výsledkovky se těšíme z bedny a prakticky vzato prvního místa mezi týmy z Česka. Díky orgové!
P.S. Následně se spojujeme přes (K|k)anál a londýnské osazenstvo nechápe, proč se tak smějeme banální příhodě o strýci, jenž opuchl po včelím žihadle.