Sendvičový víkend pro mě začal už v pátek, kdy jsem se po práci vypravil z Prahy do Brna. S Matějem jsme se srazili ve vinárně U Papouška, kde jsme připravovali taktiku na šifrování a ochutnávali vína. Během cesty domů, v nočním rozjezdu, jsme potkali budoucího p. prezidenta!

Zárukou dobrého dne bylo probuzení za zvuků cirkulárky. Matěj sice nebydlí den vozem od Brna, jak se snaží tvrdit Lucka (protože sama bydlí den vozem od Prahy a závidí všem, kteříž to mají blíž), ale v Brně to evidentně taky rozhodně není. Poobědvali jsme v centru a okolo jedné měli sraz s Michalem u Grandu. Po cestě zpět jsme museli nakoupit suroviny na sandwiche, nutnou součást šifrování, že? Dorazili jsme tak akorát na připravení se na šifrování. Lucka dorazila o pár minut po nás, takže stačilo zaujmout pozice. (Ano, chyběl Honza, který tou dobou cestoval někde z Šumavy.)

V jednom ohledu bylo šifrování na Sendviči premiérové! Měli jsme nová týmová trička. Teda až na mě, který si tričko doma zapomněl a byl považován za ignoranta. Nutno podotknout, že asi právem.

Šifrování začalo přesně ve tři hodiny. První sada šifrovacích úloh byla z větší části povedená. Šifra pravidla hry byla spíš pracná, než inovativní, ale zadařila se. Na stavebnici (vyfocené obrázky kostek ze stavebnice ze dvou úhlů) jsme šli poněkud zbytečně vědecky, když někdo (Matěj?) prohlásil, že by se mu líbilo, kdyby to byla HORA. Taky byla… Tak se má šifrovat. Toaletní šifra byla fajn, protože jsme 9,5 cm zaokrouhlili na 10 a všechno vyšlo hned. Chanojské věže řešil Matěj, to je asi tak vše, co o nich tuším. 🙂 (musím napravit) Šifrou OZ kvíz bych řekl, že se orgové pustili na dost tenký led ohledně toho, co je a co není zelenina!!! Být větší cholerici, tak se v tomto okamžiku náš tým rozpadá v bitvách o to, jestli je meloun zelenina nebo ovoce. A co teprve avokádo?! Nu dobrá… ale ten meloun!? Myslím, že by se měl vypracovat seznam věcí, které by se do šifer dávat neměly. Jako další kandidát, krom zeleniny, by za mě bylo, odkud se loupe banán… Každopádně bych rád poděkoval za rozšíření literárních obzorů, protože Skácelovu sbírku Chyba broskví jsem opravdu neznal. Oranžový velikán byla taková pěkná, opravdu pěkná šifra.

První sadu jsme tedy úspěšně zvládli, přišla sada druhá. S ní se dostavil i Honza. Šifra Přípravy organizárorů byla opět z těch povedenějších. Čáry chtěly především čas, trochu si hrát a po nějakém čase dobrý nápad, který v našem podání vyprodukoval Michal. Výkladový slovník jsme neprolomili. Zpětně je to, alespoň za mě, šifra pěkná a rozluštitelná. Obrázková šifra Hrdinové byla z jednodušších, ale pěkná a odpočinková. Jobovka nakonec, Sudoku decoy byla krásná šifra, classical prank od organizátorů. Člověk se nakonec chytá za hlavu, že si to nepřečetl do konce, ale jak viděl sudoku, tak ho musel hned chtít vyřešit. Za tuhle šifru opravdu palec nahoru. Bazinga! Poté přišla pauza! Připravovali jsme sandwiche, protože jinak není možné luštit Sendvič a zároveň jsme pražili popkorn, protože při takové tuctové zábavě, jako je šifrování, nemůže přeci takový aspekt konzumní zábavy chybět.

Třetí sadu zahájila odpočinková kostka. Domino bylo poněkud brutforce. Všichni ví, co s tím, jen najít to správné řešení. Dům se zahrádkou byla opět trochu rozjezdovější, na můj vkus až zbytečně lehká. Poslední prolomenou šifrou byly stromy, kde jsme si hříčky všimli poměrně včas. Šifry Textařská a Česká pohádka zůstaly neprolomeny, přičemž nám zůstává dodnes záhadou, kde se měl v české pohádce vzít odkaz na listinu základních práv a svobod. Celkově to byla naše nejméně úspěšná sada.

Čtvrtá sada, aneb finále, začínalo šifřičkou Who is absent?, kde děkuji internetovému přesmyčkátoru, který za mě vymyslel Froda a pak už bylo všechno easy-peasy. Bludiště luštili ostatní, ale z řešení to vypadá pěkně. Zvířátko na sedm byla pěkná logická a nesložitá. Průměrná se nezadařila, ačkoliv asi mohla, když jsem koukal na výsledky a na řešení, bylo by zajímavé zjistit, proč tahle šifra nebyla skoro nikým vyluštěna, ačkoliv nevypadá až tak složitě. Finální a tradiční mlha byla zamlžená, ale naštěstí ne neporazitelná.

V osm hodin jsme došifrovali a na mě již venku čekal odvoz domů, abych všechno stihl. Ostatní měli ještě nějakou párty v podobě dopíjení sudu, či co. Konec dobrý všechno dobré, skončili jsme sedmí. Musím říct, že bylo trochu nevšední, že jsem u šifrování nemrznul, nechtělo se mi spát a neměl jsem hlad… Příště si z nostalgie vezmu aspoň čelovku..

Tomáš za Bazinga!!!