Lucka v Irsku, Tomáš v Paříži, Michal v Praze a jako bonus odmítá použít Skype. Z tohodle prostě nemůže vzniknout dobrá reportáž, takže jen stručně: Michal náhodně zadávající nějaké programátorské úlohy bez koordinace s ostatními, Tomáš nadávající na drahou Paříž, sem tam nějaká vyluštěná šifra a celkově velmi překvapivé desáté místo.

Přirozený výběr promazal z mé paměti vše nepodstatné a z celé hry ve mě zůstalo těchto několik momentů:

• Organizátoři mají na sobě prasátkovsky růžová trička.
• První šifra – jako tradičně přednáška – byla v ruštině.
• Jejím řešením bylo najít v areálu PřF muže (orga) venčícího kočárek. I co se nestalo, v onom čase na onom místě kromě kočárku s šifrou jezdil ještě jeden. A tak ho org musel v těsném závěsu sledovat:-)
• Velmi vehementně jsem na druhé šifře tvrdila, že Chorvatsko je členem EU a ostatní mi bohužel uvěřili.
• V nevímkolikáté šifře si povídali dva pánové. A jsem hrdá na to, že jsme jejich totožnost odhalili stejně rychle jako Googl.
• Na další šifře v hospůdce jsme si objednali halušky, neboť šifra vypadala časově náročně. Během chvilky jsme zjistili, že opak je pravdou, a halušky jsem odobědnali.
• Nejúžasnější byla atmosféra v cíli, kde jsme s dalšími týmy hráli Aktivity a další týmy nás pozorovaly a smály se. Jako dědictví této šifrovačky hrajeme Aktivity ve stejné sestavě čas od času ještě dnes.
• Růžovými tričky to začalo. A pro nás i skončilo:-)

Lucka s Matesem řešení všech šifer už dávno znají, a tak nemůžou jít s námi, aniž by jsme byli nařčeni ze švindlování. A navíc se neumí rozpůlit ani nemají stroj času. Eva se přidává na pokrtčím zpívání, když se jí Honza s Jančou náhodou zeptají, jestli nechce jít zítra s Bazingou kvalifikaci. Pátý člen je na seznamu nezvěstných docela dlouho, než se k nám připojí Jánošík. A jako na potvoru dva dny před hrou odpadá první člen týmu, Michal. Zahajujeme další pátrání. Úspěšné – za smrákání před hrou se i s Kubou setkáváme před bránou Riviéry. Je nás pět a chceme si se šiframi především pohrát.

Continue reading →

Vyhráli jsme, i když se šnEk celou dobu snažil, abychom skončili až druzí!

Lucka, Honza, Janča, šnEk, Pavel

V prvních emailech letošní šifrovací sezóny s předmětem Kdo a kdy kam může byly Svíčky jediné, na které jsme chtěli všichni. Nakonec Janča prohlásila, že půjde na maraton, když je nás tolik, Pindu ovládla paranoia, že by nestihl odlet do Francie a o tom, že je Michal ještě naživu nás přesvědčil až omluvný email obdržený 2 dny před hrou. Špatná předpověď nakonec způsobila, že i všichni další potenciální spolusoutěžící radši zůstali doma (a dobře udělali). Takže nakonec jsme šli ve třech.

Continue reading →

Protože Lucka a pořádek jsou nerozluční přátelé, mám za úkol doplnit reportáž i z tak okrajové akce, na jakou nás rekrůtovala Krůta. Tedy, ne že by byla Krůta jakkoli okrajová šifrovačka, naopak, neotřelé šifry a nápady ji postupně posouvají na stále vysluněnější místo naší sluneční soustavy, ale naše účast se jinak než okrajovou nazvat nedá. Hráli jsme ji totiž dva.

Přihlásil jsem Bazingu a jak už to tak v životě lidském bývá, člověk občas zůstane sám. Přemluvil jsem tedy Věrku, toho času svou slečnu (slovo přítelkyně prosím nepoužívejte, neboť se tak vzájemně mezi sebou oslovují čilé čtyřicátnice v Dekameronu), abychom podnikli pěkný výlet a možná občas si cestou vzali nějaký ten papír, poseděli při pikniku a po uplynutí limitu pro řešení šli dál.

A tak jsme to do puntíku plnili. Alespoň ze začátku. Vlajková lodní abeceda překrytá matematickými symboli a jakýmsi grafem šla úplně jinou cestou a nás ani nepozdravila (ale šifra moc hezká!), což se ukázalo na plácku mezi paneláky v Komárově mírně demotivující. Zvlášť když to pro některé z týmu byla první šifra v životě:) Nicméně pak jsme u střílení darebáků vyhráli pouze s nápovědou a šifra s obchody také nemohla dlouho vydržet nápor našich nákupních vozíků. Na textovce si připisujeme bod a porážíme i některé dobré týmy (které ale  touto dobou již pochodují z cíle na další šifrovačku).

Krajina na jih od města skrývá nečekaná zákoutí a Holásecká jezírka pak korunují celý poklidný výletový zážitek. Žárovky tak luštíme na pěkném břehovém palouku a i tato pěkná šifra se rozsvěcí už po jedné nápovědě! Teplé večerní podnebí urychluje i rychlost vyluštění průřezové šifry (5 minut!) a poté nás kolébá k odpočinku u Arboreta. Použít mince nás nejenže nenapadne, ale ani s sebou takřka žádné nemáme. Po uplynutí limitu se vzdáváme a s poslední KOšifrou se jdeme podívat do cílové hospůdky. Pochválíme orgům výbornou hru (krom většiny šifer především trasa na jedenáct hvězdiček), zastydím se před Dejwem ohledně svého absolutního bludu v písemce z Algebry:-) a popovídáme se zbytky soupeřů.

Krůta je vynikající věc. Pořádat šifrovačky ve dne a v teple má do sebe víc, než by se mohlo zdát. A proložit jimi mrznutí někde po nocích se prostě musí. Zvláště u Holáseckých jezer se pak o slovo stále více hlásil ten starý bazingovský nápad udělat šifrovačku na Mácháči na šlapadlech. Třeba tam bude letošní Kachna. Nebo příštěroční Krůta. Nebo úplně jiná drůbež!:-)

Přesně 300 dní po Dnem mne Lucie požádala, abych sepsal reportáž (přestože jsem tričko měl), neboť byla plna nadšení po převodu těchto stránek na redakční systém WordPress. Ale 300 dní je přece jen dlouhá doba a kromě zelené mašličky stále visící na mém batůžku jen pomálu věcí připomíná tuto událost. Čili přepisuji ápětkostránkový záznam z deníku:

Šifrovací hra Dnem. Tříčlenné týmy – já, Lucka a hostující Set za Bazingu. Rozdávali jsme letáčky na Kachnu. První šifru jsme měli celkem rychle, ale pak jsme měli problém s jejím faktickým nalezením (GPS souřadnice na hře bez GPS nic moc). Tím jsme získali asi 1
,5 hod. ztrátu a mysleli jsme, že ani nestihneme dojít do cíle. Ale pak jsme se rozešli. Kromě hloupého záseku na čtyřce (moje nepečlivá analýza) jsme šli skoro bez zastávky. Asi 2 šifry před cílem jsme začali doufat, že to stihneme dojít a poslední šifru (včelička) jsme luštili za chůze. Tak jsme došli do cíle jako první, ale než jsme to doluštili, tak dorazily další dva týmy, ale 3. místo je hodně pěkné. Hned po vyhlášení jsme jeli domů, abychom stihli čtvrtfinále MS hokeje proti Švédům (vyhráli jsme).

Zde dochované záznamy končí, ale z hlavy přidám ještě pár postřehů a dojmů a budu doufat, že se mi nepopletou s Napalmou (která byla taky na jaře) nebo se Svíčkami (které jsme šli taky ve třech).

Start na Bílé Hoře – nevěděl jsem, že i v Brně jedna je, vybavujisi, že jsem podepisoval Vestfálský mír a zmocnil jsem se propisky stejně jako v Chile Klaus. GPS souřadnice odměřované z mapy pravítkem – pěkné proběhnutí se po městě. Vínová šifra na Vinohradech. Pak někam k Líšni – tam u kapličky jsme nemohli vyluštit tu čtyřku. Set měl prstové boty. U lomu si vybavuji něco typografického a v lese nad údolím hezkou číslomorseovkovou binárku. Pak liška Bystrouška, údolí Těsnohlídkovo a na kopci úchvatné bludiště tvaru světadílů. Kros lesem na poslední šifru, všeliké včeličkové trable a špekáček nakonec. A v lahvích s vínem nebylo víno, ale šťáva (což trošku zklamalo), kterou jsme ale mohli vypít (což zklamání vyvážilo).

Kolkolem to byla pěkná milá, hravá a přátelská (de)šifrovačka, kterou stále připomíná zelená stuha na batohu. Stýská se mi hlavně po počasí, kdy se venku nechumelí ba naopak slunce hřeje až pálí. (psáno v březnu 2013)

Honza

Dlouho to vypadalo, že se nesejdeme. Bilance se tristrně komíhala mezi určitě (Mates), pravděpodobně (Honza), možná (Janča), těžko (Pinda), asi rolbekuju (Michal) a Zéland (Lucka). Všehovšudy to Ve výsledku to dopadlo nabídkou na některých komunikačních médiích. A protože strávení noci se mnou a bráchou se ukázalo jako lákavé, přidala se k nám Hanka, která šla něco takového poprvé a která s sebou vzala ještě Ondru z La Kukurači. Nakonec to byl báječný tah – atmosféra v týmu se (myslím) ukázala jako velmi vtipná a pohodová.

Continue reading →