aneb paralelní reportáž

Otec Fura kladoucí hádanky, hadi a pavouci kam se podíváš a skákání do vod oceánu pro indicie. Pevnost Boyard, jedna z nejlepších soutěží, kterou televizní obrazovky zaznamenaly. Všichni jsme po loňském méně paralelním ročníku tušili, že letos bude paralelita masivní (neboť tak to v životě chodí:-) a těšili jsme se tak, že si čas udělalo všech sedm “jádrových” (pozor, nejhledejte tu spojitost se stejnojmenným týmem) hráčů. Řešení, že dva půjdou hostovat se ná zdálo příliš laciné a tak mytózou vznikl sesterský tým Bezinka. V Bazinze i Bezince pak byli po jednom hráči zastoupeny tyto kategorie:

• Rychlí bratři (já i brácha jsme se stali oněmi kapitány jako ve vybíjené, což se projevovalo pouze tím, že jsme zaplatili startovné)
• Vybavený holky (Lucka i Janča nejenže skvěle luští, ale vždy nás zásobují pomůckami, fóliemi a psadly, které jim ztrácíme)
• Teoretičtí kluci (Pinda i Zdenál mají nemálo společného s teoretickou ekonomií nebo něco kolem)
• Nadějní nováčci (oba týmy se rozhodli “zaškolit” nové posily, Martina a Kubu)
• Ti, jejichž příjmení začíná na K (Michal a Evča holt nemají moc společných rysů:-)

Orgové už před startem ukázali smysl pro humor, když oba týmy obdrželi jako kód týmu název toho druhého. Rovnoměrné rozdělení se nakonec ukázalo poměrně nešťastné, neboť oba týmy nejenže získaly RŮZNÉ klíče, ale i různé klíčky:-)

A jak tedy velkolepá soutěž probíhala v týmu Bazinga (šedě)?  Před hrou se scházíme v České hospůdce na Vysočanské, kde výborně vaří. Ehm, scházíme… Jsem tu sám se čtyřmi Bezinkáři. Navíc po obědě zjišťuji, že nemám mapu. Naštěstí mi ji ovocnáři vezmou, přestože jim pokorně nevyzvednu obálku. Setkání všech členů týmu pak posvěcuje aprílový deštík, po němž Lucka celá nadšená odbíhá do školy se slovy “Hurá, chvátejme za Paklíčem!”. 

A jak tedy vypadala velkolepá soutěž v týmu Bezinka (tmavomodře)? Původní plán zopakovat složení z Tmou nevyšel a tak Bezinka vyměnila Kubu za Kubu a Zdeňka za Zdeňka a abychom se trochu seznámili, tak že se sejdeme v hospůdce na Vysočanské. Pozvali jsme i konkurenci Dr. Sheldona Coopera, ale dorazil jen Matěj, ačkoli tomu jsem jedinému nepsal, protože jsem měl za to, že pojede akorát na start. Skoro jsme od něj dostali i mapu, ale nakonec si na ni (bohužel) vzpomněl. Leč frontu startovní za nás nevystál.

Po zmatcích se vstupenkou a dumání nad hádankami a nekolegiálním odchodu Bazingy z pevnosti bez prozrazení hesla si předáváme telefoní čísla a dohadujeme se, kdo půjde kam a kdo bude posílat zprávy. Janča se zběžně dívá do návodu k odesílání a z mně dosud neznámých důvodů odesílá KRAKENA, za kterého je z mně dosud neznámých důvodů první klíček. Já z Evou jdeme pro nesnesitelnou, kam dojíždíme celou jednu šalinu (pardon, tramvaj) před Luckou a Pindou. Zbytek týmu vyráží na dlouhou.

S Martinem a Pindou zatím čteme rozsáhlá pravidla, naplňující nás těšením (to je takový ten stav, kdy se nemůžete dočkat), protože to vypadá na velký a zábavný podnik. Po uhodnutí několika hádanek jdeme našim uvězněným naproti a kromě nich potkáváme i Bezinku, která to buď měla stejně rychle, nebo si od nás nechala napovědět:-). Lavička v nedalekém parku u pískoviště je naší dnešní první brífovací lavičkou. Lucka s Pindou jedou do města pro Nesnesitelnou (později interně nazývanou Nasírací) a Metrovou, cestou dají i trudomyslnou za první a jediný klíček, neboť jeden z nich umí francouzsky. My zbylí M(uži) – Matěj, Martin, Michal – vyrážíme hromadnou autobusovou dopravou někam za Prosek pro Dlouhou. Tam obsazujeme druhou dnešní lavičku, během chvíle máme většinu pokrmů a pak převádíme, dle rady otce Fury, peníze. Stejně jako mnoho týmů dlouho netušíme, že řešení máme před sebou a snažíme se rozluštit nápovědu…

Myšlenky odce Fura byly pro nás spíše kontraproduktivní. U nesnesitelné zvládneme sice najít všechny čtyři jevy, které později vedly k řešení, leč rozhodujeme se je ignorovat a hledáme něco jiného, co tam ale není. Po pikniku na Kulaťáku vyzvedáváme (asi 15 sekund před Bazingou) Metrovou. To je naposled co je vidíme. Písmena kreslíme hned, ale přečíst zrcadlově převrácená slova vzhůru nohama je poněkud obtížnější. Janča se Zdenálem bojují s dlouhou, asi třikrát jim voláme a pokaždé se nám dostává odpovědi, že už jim k vyřešení schází jen poslední krok (nutno podotknout, že to nebyla stále tatáž šifra).

A to už ten čas letí, za necelou hodinu se vydává další várka šifer – dělíme se, mířím na smyčku Nový Hloubětín (která byla zrušena před 23 lety), kde se po drobném intermezzu “Majk přijel na kole a dělá, že telefonuje” situace vysvětluje a šifra s QR kódem nalézá… Michal s Martinem zatím vyzvedávají filmovou na Malešickém náměstí a všichni dohromady (poněvadž s ničím se nám nedaří moc hnout) dáváme sraz na lavičce číslo 3, kteroužto postavil magistrát na Palmovce.

Já s Evičkou metrujeme na Čerňák, kde nejdříve hledáme 100m od trojprůchodu, pak 100m od trojprůduchu a nakonec správně 100m u trojprůduchu (to když jsem si konečně přečetl upřesnítko sám :-D). Nakonec ani nalézt trojprůduch snadné není, po asi 20 minutách však slavíme uspěch a nacházíme šifru i dalším několika týmům. Po chvilce za námi přijíždí Kuba, kterému se podařilo odchytnou orga mířícího na Nový Hloubětín už v autobuse a společně míříme na filmovou. Tu jsme sice prolomili, ale jinak spíše paběrkujeme. Zdenál s Jančou kdesi v centru kráčejí po dlouhé a vyzvedávají i konzervativní.

Lavička číslo 3 je zatím nejlepší lavička, doluštíme tu jednoduchou Filmovou z Periferní, Michal nakreslí na papír vzhůru nohama a zrcadlově převrácený Černý most z Metrové, Lucka s Pindou docsrabblí z dvojic písmen jídelního lístku řešení Dlouhé, já přečtu morseovku z řadící páky z Konzervativní, rozluštíme Technickou (jen o co posunovat?) a na dlouhou dobu zmrazíme Nasírací. 4 nová místa, 4 skupiny a vyzvedávat, holoto líná! Cestou volám bráchovi do Bezinky, prý už některé dvojky mají, no, to jsme se ze začátku moc neukázali. A to jsem ještě vůbec nevěděl, kolik věcí jsme podcenili před hrou na webu, např. zahozený klíček “hele, nějak se jim rozbilo stránkování fóra!”…

Jedeme periferní, protože nic jiného nemáme. Na Smetance zatím není šifra a protože stejně nemáme kam jinam jít, tak čekáme a čas využíváme k doluštění francouzského klíčku, k braillově technické, kde místo “posun zbytek” cteme “prsun zbytek”, což se sice hodí ke klíčkové koze, nikoli však k šifře samotné. Volá bratr, tak přiznávám “pouze” druhé šifry (čakaje že Bazinga už má alespoň 3 klíče) a těší mě, že na tom nejsme tak zle.

Nacházím druhou Dlouhou se zvířátky, kterou luštím už cestou do Mekáče na Florenci. Tam za malou chvíli přichází i Pinda a za stejnou malou chvíli na lavičce č.4 u stolu v tomto jídelním zařízení podléhá i Řada písmen z Konzervativní, Michal volá, že vyluštil Technickou 2 a jde ji taktéž vyzvednout cestou z Čerňáku. Lucka s Martinem se bohužel vrací s nepořízenou z ulice Na Smetance a rozezleně ukazují na mapě kótu Smetanka, kteroužto jsme předtím neviděli. A to jsme ještě vůbec nevěděli, že někde v ulici Na Smetance bude taktéž jedna šifra z úplně jiné větve…

Periferní Qéčko padá celkem rychle, až tak rychle, že Kuba nestíhá sledovat princip a je z toho trochu smutný. Vytahuji GPSku, na kterou doma sedal prach, ale spolusoutěžící se mi smějí, protože není vůbec potřeba a než chytnu družice, tak vyzvedáváme první polovinu křížovky. Stmívá se. Marně luštíme polovinu křížovky, zvládli jsme sice několik slov, ale nic přepychového. Míříme se ohřát a nabít telefony ke Kubovi do bytu, jelikož bydlí nedaleko. Škoda jen, že s sebou nemáme nabíječky. Centrální skupina vyzvedává centrální a nápovědní a podle zpráv se jim (až na to, že dlouhá je daleko) celkem daří.

Opět se dělíme, jdu s Luckou vyzvednout další Dlouhou, Pinda s Martinem míří za Konzervativní, všichni i s Michalem pak máme sraz na Palmovce, na známé lavičce číslo 3. Státy lámeme s Luckou cestou, kluci přináší jakýsi kriskros, Michal písmenka v mřížce a skoro dodělaný doopravský QR kód. Ten nás odkazuje do cely v Pevnosti a protože se už blíží devátá, tak opět nastává dělba – Michal a Pinda pro 2 nové šifry a křižovatku Ruské a Francouzské z Dlouhé, já jdu pro doopravskou Smetanku a novou větev Minimalistickou, Lucka s Martinem do Pevnosti, kde se k nim mám posléze připojit.

Metro už skoro nejezdí a to je ten pravý čas prolomit druhou metrovou. Asi jsem málo autista, protože Rajskou zahradu v tom vůbec nevidím. No nic, sedám na tramvaj, Kuba jde pro minimalistickou, generální štáb pěkně v teple u pohostinství u Kuby je luxusní.

Mlýn na břehu nevypadá nijak lákavě a na Smetance prší, ale šifra tu (už) je. V Pevnosti pak dáváme s přehledem vymazlenou hřebenovku a taktéž při čekání na celu na lavičce č. 5 povoluje Konzervativní kriskros. Zatímco kluci poletují někde po centru, míříme pěknou procházkou na lavičku č.6, do altánku v parku Podviní, který známe z Bedny. Tam čeká Konzervativní 4, nabízím své nohy a po výběhu nad bobovou dráhu nacházím Technickou 4. Obraz a asociace na ZUB. Proč to není papírové? No nic, fotím a sbíhám bobovku. A to jsem ještě vůbec nevěděl, že je to úplně zbytečný seběh, protože Bluetooth rozhodně nemá dosah až do města.

Cestou z Rajské zahrady volá základna, že v technické není “prsun” ale “posun” to hned dává větší smysl :-), jenom prý neví o kolik posouvat. Radím to velké eNko, protože si už dlouho lámu hlavu s tím, proč tam vůbec je. Cestou z Rajské tedy vyzvedávám druhou technickou, odhaduji nějaké kreslení a pro samé kreslení přejíždím správnou zastávku. Ještěže mám tu GPSku, věděl jsem, že se bude hodit. Můj telefon, na druhou stranu, odchází do věčných lovišť. Ještěže Kuba nabíjí. Dokreslujeme QR kód ale z dosud neznámých důvodů nejsme schopni ho naskenovat (Michal s tím po hře nemá problém, což nasere). Ztratíme tím ještě mnoho člověkominut, protože sada QR kódů v níž každý obsahuje jiný šifrovací princip je přece krásná.

V altánku téměř doděláváme MHD a protože druhá část zatím dala jen jednu šifru, domlouváme sraz na lavičce č.7, někde u Křižíkovy (tuším). Tam v jakémsi skorononstopu musí padnout šifer jako máku, neboť nevyluštěných jich máme 9… To ještě netušíme, že se nám to skoro podaří. Co si pamatuju, tak první jde do věčných lovišť inverzní polský kříž, který Pinda nedodělal jen proto, že tam měl chybku. Pak doděláváme MHD, konec je trochu piplačka, odkazuje nás do pevnosti. Třetí prolomená šifra – Bluetooth, hurá, hurá, ještě jednou na kopec. Dále knihovna z Dlouhé. Do pětice kružnicoidní polský kříž z Periferní. Šestá na řadě je Metrová, všechno zjistíme a spojíme, ale kde číst? Minimalistickou odhadujeme na Podvinný mlýn a Na Břehu, Centrální trojice nás nenapadají (podle čeho řadit?) a Nasírací je zde podruhé uložena k ledu. Je v ní toho tolik, až je v ní toho příliš. To ještě vůbec netušíme, že i kdybychom ji dali, tak by nám přišla do ruky znovu…

Centrální tým nám posílá vyfocenou poslední dlouhou a žádá o sraz v centru, kvůli němuž se na poslední dlouho ani nestíháme podívat. Opouštíme utulný byt a jedeme na Florenc tím, co v Praze mají místo rozjezdů. Mekáč nám sice po chvíli zavřou, ale nacházíme teplé nonstopové pohostinství, s mizerným modrým osvětlením, takže si svítíme sami. Naštěstí má hostinský pochopení i pro čelovkáře a nealkoholiky. Týmové luštění nám sice nejde tolik jako Bazinze, ale i tak po dvou(!) hodinách vysíláme údernou jednotku (Zdenál a Evka) pro minimalistickou (u Podvinného mlýnu nic není) a podívat se, zda-li na periferní neleží druhá půlka křížovky (neleží).

Další rozprch – Michal na Technickou, Pinda vyzvednout Bohdalec a Pospíšilovu (Dlouhá a Nápovědní), Lucka s Martinem do pevnosti (Konzervativní), já na Mezitraťovou (Periferní) a pak též do Pevnosti. Při vyzvedávání křížovky jsou vidět dvě věci – je jí jen půlka a jde o negativa. S tím, že ji asi takto nevyluštím, jedu do Pevnosti, kde Lucka mezitím získala klíč za Páku (kdo by to do ní řekl), takže Konzervativní je hotovson. Všímáme si klíčku v podobě vyvěšených písmenek a jdeme obsadit lavičku číslo 8 – na zastávce Vysočanská. Negativní křížovku předvyplníme a také konečně ze shluků čar přečteme Rajskou zahradu z Metrové. Michal volá, že dal Bluetooth, ale dál mu nějak nejde rozluštit jedno telefonní číslo a též, že by Nasírací mohla dát BIO OKO, což je prý kino. Inu, Praha. Posíláme tam Pindu, který ji ale nenachází. To ještě vůbec netušíme, jaké to bylo štěstí…

Ani já, ani Janča, ani Kuba nemáme dost energie a mozkové kapacity pro luštění. U kozervativní čteme morseovku až tři hodiny poté, co jsme přišli na řadící páku. Nápovědního Pospíšila netušíme. Nesnesitelnou ani neluštíme. Obě kopie poslední dlouhé si odvezla úderná jednotka (dost možná rozhodující taktická chyba, či spíše taktické nedorozumnění). Naštěstí prolamujeme alespoň metrovou a voláme instrukce do Hloubětína. Ale doba, kdy nejezdí metro není pro absolvování metrové právě dvakrát vhodná. Líbí se nám extrapolování (mně asi nejvíc ze všech šifer).

Další plány – jdu s Martinem pomoci Michalovi, neboť jsme v Technické u konce a má teď prioritu. Lucka vyzvedne Rajskou zahradu a setká se s Pindou, který má další Nápovědní a Dlouhou. Jsou asi 4 hodiny do konce hry a my máme

• Dlouhá – 5
• Nasírací – 1
• Metrová – 3
• Technická – 5
• Periferní – 3
• Centrální – 1
• Konzervativní – hotovo
• Minimalistická – 1
• Nápovědní – 3

Doufáme, že ty dvě větve dotáhneme a když ukápne kousek štěstíčka a najdeme vhodnou lavičku, tak padne i nějaká další z trojice (Metro, Nápověda, Periferie). To ještě vůbec netušíme, že budeme mít co dělat i s těmi dvěma větvemi…

Rozjíždí se metro, my jsme ještě nedokončili žádnou větev, žádná sláva. Zatím máme:

• Dlouhá – 5
• Nesnesitelná – 1
• Metrová – 4
  
• Technická – 2
  
• Periferní – 3
• Centrální – 1
• Konzervativní – 1
  
• Minimalistická – 1
• Nápovědní – 3

Já jedu pro druhou konzervativní, Janča s Kubou jdou pomoci Evce a Zdenálovi s cílovým úkolem Metrové, ale nakonec to ani nebylo třeba, protože finální metrová s myškami a krysou před naší elitní dvojicí sice neobstojí, ale zato se líbí. Já se s napůl vyluštěnou konzervativní trojabecedou dostávám na Vysočanskou, kde Janča s Kubou vyčarovali z poloviny křížovky řešení rozdělovací (“to Z a L je celkem jistý”). Moc tomu ale nevěříme, tak posíláme Kubu hledad billboard na Spojovací a zbytek týmu se konsoliduje pro zteč na poslední dlouhou, která přece nemůže být tak těžká.

V zapadlém sadu nás čeká Michal a dvě čísla a skoro 2 hodiny zabité čtením telefonního čísla z něčeho, co už kóduje cílový klíč. Doteď si pamatuju, že 5542 a 56272 nejenže mají nepěkné prvočinitele, ale také z nich jde vytřískat asi 5 čísel, které, doufám, nikoho nevzbudily… Lucka s Pindou na tom po rozednění také nejsou nejlépe a tak si dáváme sraz v 6:30 na lavičce číslo 8. To ještě vůbec netušíme, že bude obsazená.

Leč poslední dlouhá je pro nás těžší, než jsme mysleli. Navíc nás pořadatelé vyhnali z Pevnosti tak rychle, že jsme si ani nestačili všimnout písmenek, bot, triček a tak nám naše dva klíčky zbyly akorát tak na ozdobu. Chmurnou náladu boří Kuba, který našel poslední periferní, která je zároveň centrální (což nás trochu překvapuje). Prý tam naní šifra, ale kdosi tam leží nebo co. Janča se nabízí, že Kubovi pojede na pomoc. Možná proto, že nechce mrznout jako my u pevnosti.

Naštěstí je volná lavička 9 hned vedle. Rýsujeme Metrovou, z níž něco vychází, a trudomyslníme, neboť 2 větve máme na dosah, ale nic z toho. Nenašli jsme Kostomlatskou, ale jen Zlomenou či kýho výra a tudíž to vypadá, že další Metrová je na Pamovce. Lucka s Pindou tam jedou, přeci jen naděje umírá poslední. S prvním paprskem slunce se vrací štěstí – vytloukám z dlaždic Dlouhou a nedlouhou chvíli na to je klíč z Pevnosti v kapse. Lucka s Pindou na Palmovce nenašli. Čteme taky písmenka ve škole a zadáváme klíček DRAK. To ještě vůbec netušíme, že jsme asi 4 minipísmenka minuli a heslo nebyl nepřítel Bajaji, ale Vlk. Tedy KARDINÁL…

Hodinka do konce a poslední dlouhá pořád vzdoruje. Janča volá, ať dojedeme za nimi na periferní, že je to nápadovka a je možné ji dát (s tím správným nápadem, ovšem) hned. Dlouhou luštíme za chůze, ale moc to nejde. Na všechno ostatní (nesnesitelná, minimalistická, konzervativní, nápovědní i technická) už kašleme, protože z jedniček a dvojek už asi nic nevyčarujeme.

Půlhodina do konce hry. Sedám na autobus, že pojedu k poslední Technické, ostatní mezitím vyluští číslo, zavolají a stihnu jen najít klíč. V půlce cesty volá Lucka, ať nikam nejezdím, že to dali. Byl to klíč KOBRA. Návrat, pohodových 10 minut do konce hry, kdy už žádný další klíč stihnout nelze… Navíc jsme v Metrové měřili špatně a měl vyjít Hloubětín. Debatujeme s Bezinkou o klíčcích, které jsme zoufale podcenili (oni jich přeci jen mají a fous víc). Ale to ještě taky vůbec netušíme, že klíčků bylo DVANÁCT!!!

Půlhodina a něco do konce hry. Přijíždíme k potetované nafukovací panně, ani si ji nestihneme prohlédnout a Janča (která už tam nějakou tu minutu dumá) je najednou osvícena a posílá další (třetí klíč). V autobuse do pevnosti zkoušíme ještě dlouhou, ale i když šla, tak nakonec odolala.

Máme skóre 4× klíč (3+1 ze startu), 3x konec na trojce, 3x konec na začátku. Možná jsme se mohli méně scházet, ale víc hlav víc ví. Bezinka dodělala Metrovou a Periferní, u Dlouhé byli téměř na konci. Klobouček!

Máme skóre 3× klíč (2+1 ze startu), 1× konec na pětce (damn it!), 1× konec na trojce, 2× konec na dvojce a 2× na začátku (vlastně jen 1×, protože centrální jsme zvládli bez jediné vyluštěné šifry. Zjišťujeme, že Bazinga má o klíč víc, což nás (kvůli dlouhé, kterou jsme měli opravdu dlouho) celkem mrzí, protože my zase máme o klíček víc. Zajímavé je, že jsme došli jiné větve, takže dohromady jsme skoro byli ve finále 😀 Nejvíc nás ale štve Technická, dle statistik nejjednodušší a dle vyprávění nejhezčí, kde nás zastavila technika co neumí číst QR kódy. Ale jinak celkem spokojenost, protože po velkém nočním útlumu to není tak špatné. Škoda ale, že jsme se během hry víc nepopichovali s Bazingou.

Finále nejlepších týmů se ukázalo jako neotřelý nápad, ačkoli to vypadalo, jakože polovina lidí fandí a druhá polovina spí:-)

Finále nejlepších týmů se ukázalo jako nešťastný nápad, protože všichni ostatní nemohli ani luštit, ani neviděli hráčům pod ruce, jen bylo vidět, jak se sem tam někdo zvedne a odevzdá řešení. Orgové se sice snažili, aby lidi moc neusínali, ale moc jim to nešlo 🙂

Gratulace Vlhké jámě, buřinku dolů! Gratulujeme i ostatním finalistům, co nevyhráli.

Na závěr díky všem organizátorům, hra byla až více než božsky promakaná! Jediný nedostatek podle mého vězel v tom, že si doslova miliony vychytávek neužilo více týmů a to jenom proto, že hra byla příliš geniální. Konkrétně – klíček v nápovědách otce Fury způsobil, že mnoho nápověd od řešení oddalovalo (nejvíce Jídelní lístek, řadící páka). V několik větvích byla (podle mého) první šifra nejtěžší nebo druhá nejtěžší (Dlouhá, Technická, Minimalistická, Centrální). O klíčcích nebyla nikde zmínka (nebo jsem si jí prostě nevšiml) a proto naprosto GENIÁLNÍ klíčkové šifřičky většina týmů neobjevila (to je domněnka, možná jsme jen my blbí:-) Naproti tomu na piedestal stavím kompaktnost větví – především Technická (Bletooth), Konzervativní (celá), Nápovědní (umístění šifer) a Centrální s Periferní(podobnost názvů stanovišť), některé šifry – nejvíc MHD, Nečas s Paprikou, Extrapolujte, Pacman a Bluetooth, zmatek a odvahu dělat nové a nové skopičiny. Přes 70 šifer a aktivit, z toho by se poskládaly 4 šifrovačky…

Orgům bych vytknul snad jen pár věcí: nápovědy byly spíše matoucí. Dost možná to bylo tím, že v nich byla zamontovaná šifra, ale nevzpomínám si, že by nám některá pomohla (nesnesitelná, párové cvičení autistů, jídelní lístek). A celkově hra mohla být více přístupná, čekal bych alespoň jednu jednodušší větev, některé zahajovací šifry větví byly těžší, než další a s finále pro 6 týmů z nevímkolika pořád moc nesouhlasím. Naopak paralelizace rozdělením na větve byla jednoduše geniální, mezi desítkami šifer nakonec nebyl žádný propadák, naopak. Třeba RGB, extrapolování, finální metrová, nápovědní nebo technické byly vymazlené, snad všechny finální úkoly taky úžasné (škoda jen, že jsem se k žádnému nedostal) a logistika též klapala.

Uspořádat tak velkou šifrovačku to chce odvahu a i když všichni naříkají nad těmi šiframi, které je zastavili, byla celá hra skvělá a moc se nám líbila. Organizátoři, poklona!! A za rok pojedeme! i když Matrix nebude!! 😉