Nepražští se v pátek dopravili z křižovatky před Vídní do našeho krásného hlavního města a ubytovali se v basecampu – 17. listopadu, toho času na pokoj A1610. V rámci večerní přípravy Matěj, Lucka, Michal a já vyrazili na šifrovací svíčkovou a pívo u Houbaře, kde zároveň proběhlo školení nás nepolíbených o metodologii šifrování:
brejnstormink, kde člověk musí hlavně prosazovat svou (hodně křičet a vypadat naléhavě), a pak bušit a bušit až jsme vítězové. V rámci cesty zpět vznikla bazinží legenda o retardované kachně, která vždy pomáhá vyluštit i tu nejzapeklitější šifru vytržením týmu z deprese svým specifickým pohybem. Asi se jí nikdy nezbavím, ale nechávám si ji na opravdu těžké chvíle (Tmou! 12, 13. šifra)
Druhý den ráno jsme s Matějem vyrazili koupit pořádnou mapu a vydatné občerstvení, nutno podotknout, že úspěšně. Lucka připravila svačinu z nakoupených surovin a poté se vyrazilo na start, který byl na Strahově. Jelikož šifrátorů je nemálo a mnoho z nich bydlí na listopadu, byli jsme už od koleje doprovázeni mnoha známými.
Začalo to vtipně. Muselo se z pěti různých aktivit získat hesla a za ty se dostávaly pokyny k dalšímu postupu. Všechny aktivity (muzeum, peníze, páté heslo, vyjednávání) krom kapely bylo fajn. Kdybych víc řval, ať tam napíšeme tu Dajánu, tak jsme si mohli ušetřit dobrou půlhodinku… Považuji to za své osobní selhání… Ale nakonec všechno dobře dopadlo a dostali jsme pokyny k dalšímu postupu.
1. Přesunuli jsme se do Zahrady Kinských, kde jsme dostali zadání dvou šifer z neuvěřitelného kruhu, jehož cílem bylo dostat tři kola rotoru. Šifry ze zahrady Kinských jsme vyluštili zdárně až na Pis bránu, kde podobnost prvního slova s Pražskou informační službou, která se nacházela velmi kousek, byla dosti matoucí. Na postup různými šiframi jsme se rozdělili na pracovní skupiny Matěj, já a Lucka, Michal, Hanka. V rámci městského kola se mi vybavuje hlavně strašně moc nachozených kilometrů, abysme dali dohromady těch 16 šifer. Další význačný moment, který mi tane na mysli, je průchod kolem Polského velvyslanectví, kde hořelo spousta svíček a byla spousta věnců, jako projev soustrasti s druhou Katyní… Po této nepříjemné záležitosti přišel zákys s finálním rotorem na Malostranském náměstí, na zahrádce, kterou poznávám až doteď, když kolem procházím. Kolem třetí ráno byla opravdu, ale opravdu zima a nějak se nám nedařilo za sebe naskládat správně písmenka, aby to vyšlo, tak se mi to docela zapsalo do paměti. Nakonec se zadařilo vše prolomit a vyrazili jsme směrem na Anděl, kde jsme vyřkli heslo: SLANINA a dostali jsme instrukce k postupu do terénní části. Tam jsme se dopravovali první ranní tramvají č. 12 směrem na Barandov. Vypadalo to jako tragický výsledek, mít v půl páté ráno za sebou první šifru… (pro popis konkrétních městských šifer najděte web, bylo jich opravdu hodně a některé jsem ani neviděl. 🙂 ale například barevná kolečka jsou fakt pěkná)
2. Pěkná grafika s nějakými asociacemi. Pospojovat slova co k sobě patří – dávají stát. Navíc jsou tak pěkně postavené, že dávají číslo. Tak vezmeme tolikáté písmeno ze státu, který nám to dává? No, nic moc to nedává… Takže seřadit? Jo, a jde se dál!
3. Přicházíme na cestu, kde sedí mnoho týmů. Bereme šifru, procházíme dál, hledáme místo. Koukám na to a vypadá to, že kombinací je dvacet sedm, čárka se vyskytuje na třech pozicích. Své pozorování předávám Matějovi a ten navrhuje polský kříž. Lucka si roztáhla karimatku, tak si k tomu sedáme s domněním, že to asi nebude tak jednoduché. Hle, bohužel. Rovnou se díváme do mapy a Lucka naštvaná, že se opět nestihla najíst (nebo napít? už nevím…), balí karimatku. 🙂
4. U potoka dostáváme evidentní rozstřihovávánku. Stříháme a posle konců lepíme k sobě, vzpomínáme na muzejní předmět, lepíme dál a dostáváme nějaký 26-stěn(!!!) s divně potečkovaným hadem na něm. Dochází nám, že had bude patrně popsán abecedou, tak to zkoušíme. S tečkami si poradil Michal, který je převedl na pěkná, po sobě jdoucí čísla z binární soustavy. Z nich zpráva dává naproti… a nějaký nesmysl. Zkoušíme protější písmena a kupodivu to funguje. Pokračujeme…
5. Přichází kritická záležitost. Na té podivné tečkované věci, která už od začátku vypadala jako morseovka, jen jsme ji z toho nebyli schopni dostat, jsme strávili hodně času. Nakonec si na to musel Matěj zdřímnout, aby se probudil, koukl na to a šlo se dál.
6. Text přítomní účastníci byla vlastně pouze a jen frekvenční analýza. Po nějakých marných pokusech přišel test: co když to dám do T9? Dalo to rybnik, což znělo dobře, tak jsme vykoukali zbylý princip dostali jsme Kaly(u)? a šlo se dál. Čas už nám bohužel moc nepřál.
7. Na tomhle stanovišti jsme dostali průhlednou fólii, která se kombinovala s šifrou, kterou jsme dostali už u Anděla. Bohužel už bylo něco těsně před dvanáctou. S blahým vědomím, že na druhém břehu je Chlýftým jsme luštili už hodně ležérně. Nakonec jsme rozlepili exit obálku a vyrazili jsme do sokolovny v Černošicích.
V sokolovně jsme narazili na tradiční předchodbu, kde to po šifrovačce vždycky úplně neuvěřitelně smrdí. Mimo to nám byly vysvětleny autorské principy šifer. Poté jsme vlakem vyrazili ku Praze.
Matěj a Lucka se poté vyrazili pryč, Matěj asi do Brna a Lucka nevím, jestli den vozem od Prahy nebo též do Brna.
Já se odebral spát.
Dlouho mě takhle moc nebolely příští tři dny nohy. Vím, že Matěje, se kterým jsme tvořili městský tandem, asi moc nebolely, ale to není měřítko!
Myslím, že čtrnáctým místem se našemu týmu premiéra velmi povedla! Byla to velmi povedená akce, kde se hned domluvila další – Bedna.
Závěrem: Matrix byla šifrovačka fajnová. Na můj vkus bylo městské kolo trochu hodně dlouhé, ale evidentně to projít šlo a bylo to veskrze akční. Neměl jsem radost z morseovkového grafu na druhou stranu Zrůdná šifra s 26 stěnem byla velmi pěkná. Zážitek to byl každopádně parádní!