Dlouho to vypadalo, že se nesejdeme. Bilance se tristrně komíhala mezi určitě (Mates), pravděpodobně (Honza), možná (Janča), těžko (Pinda), asi rolbekuju (Michal) a Zéland (Lucka). Všehovšudy to Ve výsledku to dopadlo nabídkou na některých komunikačních médiích. A protože strávení noci se mnou a bráchou se ukázalo jako lákavé, přidala se k nám Hanka, která šla něco takového poprvé a která s sebou vzala ještě Ondru z La Kukurači. Nakonec to byl báječný tah – atmosféra v týmu se (myslím) ukázala jako velmi vtipná a pohodová.

Na Slovaňáku jsme poseděli, půjčili mapu Albertům (díky čemuž nás asi porazili:-), a popřemýšleli, co se asi dnes slaví, když létají rachejtle. Po zjištění, že jde o začátek hry, to už šlo ráz na ráz. Nebo možná spíš náraz na náraz, poněvadž jsme dlouho netušili, která bije. A když odbila ta správná, tak právě jel trolejbus. Od Hanky jsme dostali plusové body a od orgů na dalším stanovišti dopis. Byla v něm vtipná fotografie a sentimentální text. Spolužáci.cz se nechali vyfotit v uspořádání klávesnice. Po chvíli přemýšlení, zda o tom při focení věděli (že jsou v pozici kláves) a vybírali si svá oblíbená písmenka (asi ne) přišel ke slovu text ohledně malého vloženého vlakového dobrodružství. Tak jsme nasedli, cestou hádali jména slavných osobností a přistáli v Kuřimi, mezi nímž a Hulimí se rozkládají rozsáhlé tabákové plantáže. Mezi Pískem a Sušicí je poušť.

Hanka (toho času mapař) nás dovedla k rybníku nejkratší cestou, za což dostala plusový bod, který ztratila v poslední etapě cesty v podobě prudkého železničního náspu staré vlečky. Chemická šifra byla dílem chvilkové telepatie, kdy jsem nadhodil, zda by to nemohlo být \”takový to to\” (a myslel přitom slovesné vzory TISKNE MINE ZAČNE, které mě překvapily v pomůckách), což si můj bratr vyložil jako koncovky chemického názvosloví. No, po zbytek cesty si z nás dělali srandu, ale jen do té doby, než Hanka prohlásila, že když cesta bude dlouhá 20km, tak se do ní asi ty přesuny nepočítají. To, že přitom myslela přesuny vlakem, nějak zapomněla zmínit, takže nám těch 20 kilometrů čistého luštění ubíhalo tak nějak samo. Cestou jsme chvíli následovali slečnu bez psa, paní se psem a zvětšující se turistické značky, které se množily. Ale v pořádku, je to jen optická iluze při stmí0ání.

Další stanoviště jsme rozbili v důlku a začali od pětky. Nějak jsme to vybušili a zvítězili. Hlavní je, že jsme mohli jít zase šifrovat. Při přesunu totiž začlo v důlku trochu pršet a foukat, takže jsme se na zahřátí kilometrovým šifrováním dost těšili..

Rybníčky se třpytily ve světle chemických kruhů a atmosféra se podobala tajemnu, akorát nám organizátoři sdělili, že máme být na jedničce a pročpak to neposíláme sms. A skutečně, v odeslaných zprávách se nacházela gramatická správnota, tudíž jsme ji opravili za zdánlivou chybu (NapalMne) a během 20 minut se posunuli z jedničky až do čela.

U bývalého kostela, který na sebe nenechal dlouho hledat, nás čekala nádherná šifra. Správný nápad přišel téměř hned a to, že vycházela krásná písmenka, bylo možné. Bohužel jsem pak vzal Hance (toho času mapař) mapu, což se ukázalo jako chyba, neboť po obkroužení pole nás před dalším stanovištěm dohonil Prčulník. Ale běhal, takže se to počítá jen napůl:)

Na správné párování osmisměrkových slov přišla naše dámská část, poté co jsme neúspěšně pasovali postroj na dračici a pěšce do galoší. Skoro bychom to dali, nebýt platanu a nemocnice, kteří se k sobě nehodily ani v těch nejdivočejších asociacích… Cestou na další stanovisko nás předletěl Prčulník.

Na šifru Flněny ful jsme zaujali nekompromisní stanovisko na upravené hlíně u lesa. A užili si hodně srandy. Týmově se zapojili všichni a smíchu dávala návnady hlavně pronaunciejšn. Další šifrování vedlo podél meze. Po její opačné straně šli Alberti (s naší mapou) a byla to samozřejmě ta horší strana:) Poté nás po cestě předešli (naštěstí nepředletěli jako Prčulník), ale po špatném odbočení jsme je při mapování minuli zase my. Když i náš mapař (toho času já) zjistil, že jsme blbě, tak byla zvolena přímá zkratka místo návratu. Tímto chvatem jsme se naposled dostali před Alberty, protože na další šifře (Šnek) nám společně s Pralinkami a Prčulníkama udělali pápá.

No ale k šifře. Byla u památníku, vyzvedávaly ji 4 týmy společně a luštili jsme ji v souladu s jejím názvem – pomalu. Ale jistě. A tak.

Žába byla na kopci a opět nás více než luštění bavilo pronaunciejšn při slabikování. A nebýt bráchy, tak ji ani nesložíme. Ale takto jsme to nějak vybouchali. Pomohl k tomu i salám, šunka a něco pod to.

Když jsme po kilometru doluštili na příští stanoviště, Alberti a ostatní právě končili přesun a zvedali se vstříc dalšímu slušťování z kopce do civilizace. Takto to bylo na každé šifře až do cíle – sotva jsme přišli, oni odešli. A to jsme chtěli společně posvačit, dát nějaké anekdoty nebo tak. Nicméně za půjčenou mapu nám Ivoš daroval čokoládu, takže radost (a pilulky na spaní v čokoládě zabudované) nám jen tak neskončila. Xordiště se jevilo jako šifra xorovací. Každý by si rád občas zaxoroval, ale chvíli trvalo, než jsme přišli na předmět xorování. Po prvním xorováníčku jsme chtěli vehementně ještě něco xorovat, třeba tečky a čárky, ale dostavilo se zklamáníčko zájezdu, neboť morseovka nám další xorování neumožnila. Nu co už, pěkná šifra:-)

Na hřišti bylo více budov, jen ta severní chyběla. Když se postavila, našli jsme šifru. Pak přijela ztřískaná mládež v autě, taktak se vešli na úplně prázdné parkoviště a započali večírek. Tak jsme se odebrali pod lampu, dali trasy na mapu, chtěli jít tam, kde všechny evidentně začínají, ale radši ještě dlouho bádali nad významem datumů. Až to Ondra naskládal na mapu všechno a potvrdil cíl naší cesty v místě bydliště pana sportovce.

Při zhruba dvoukilometrovém luštění nás vystrašila světélka na úbočí Klucaniny, páč jich bylo dost a vedly vysoko. Ale obava to byla planá, následující šifra plná (rozhledny), radost úplná a metropole večer tajuplné.

Plot jsme rozbili na zahrádce (jak jinak) jedné restaurace. Dlouho přicházely různé počty, pak přišlo to správné natírání, pak nepřišel nápad ohledně způsobu čtení a tak pak musela přijít nápovědní sms. A jak přišla, tak jsme odešli. Teda po přečtení papíru, který před námi notnou půlhodinu ležel:)

V cíli bylo měkko, teplo a boj o třetí místo. No boj. Spíš jsme poklimbali a po nějaké době se začali blížit správnému řešení. Zkoušelo bylo mnoho objemů lahví, dokud Ondra nepoznamenal, že je teda taky docela dobré, že I + Q je 26. No a tím vysvitlo slunce i na poslední záhadu, vysvitl i skvělý guláš od orgů a pak vysvitly i trenky na Pralinkách zvlášť, které jsme možná radši chtěli vidět zvlášť (jako zvlášť trenky a zvlášť Pralinky:)…

Hra se nám tuze líbila! A rád bych poděkoval Hance a Ondrovi za skvělou práci a společnost, že to s roztroušenou Bazingou ve zdraví přežili!! A samozřejmě organizátorům (a testerům), protože takto pěkné a čisté šifry jsou snem pořadatelů!