Téma Matrixu 2017 přivítal nejvíc Pinda, protože je sám jeho téměř integrální součástí, třebaže bez háčku. Načež se dozvěděl, že pojede na konferenci a identitu nejrychlejšího zajíce ve světě kreslených postaviček (sorry, milý Bugs Bunny) bude muset přenechat někomu z nás. No a protože všichni kamarádi už šli za jiné týmy a hlavně jsme nechtěli být tak početní jako organizátorský A-tým, zůstali jsme ve čtyřech. Jako Čtyřlístek. Honza vyrobil uši z podložky před sprchový kout, drátků, provázků a voskovek(!), což je skoro umění, zvláště, hovoříme-li o studentovi neuronových sítí.

Po loňském sedmihodinovém povídání si s hůlkou jsme pojmenovali polohu startu jako WORDS NEVER BETRAY nebo tak něco, kdyby náhodou. Stejně jako loni proběhl i oběd v depu pro koně (Lokál v Dlouhé) a pak už hurá do 2D světa komiksových hrdinů, na Letnou. Cestou ještě v mapách ověřujeme, jestli nejsou v okolí Prahy reálné Třeskoprsky, protože ten název, přiznejme si, zní hodně středočesky, že milé Kozojedy, Veltrusy, Chvatěruby, Vodochody?

Na startu se promenujeme ve animálních uších a možná je to pro někoho matoucí, ale kdo by nechtěl mít na hlavě podložku ze sprchového kouta, žejo.

Vyměňování bonbonů je vtipná věc, ale stopu a kolo jsme komusi dali, protože jejich barva se neshodovala s tím, co říkal náš text. A nikdo nemá prasátko. Sebe, coby živého Bobíka, tam dát nemůžu, protože nejsu z želatiny.

Nakonec ve štrúdlu dalších týmů míříme do Stromovky. Břicha plná gumových věcí, zrnek písku a potu cizích rukou, které onu potravu již řádně osahaly. Alespoň snad kolagen pomohl kolenům, která se toho z důvodu neexistující noční dopravy dneska v Kbelech ještě nachodí mnoho kilometrů po asfaltu (viz dále).

A začíná první část. Část nelineární, část na nějakém super extra nóbl grafu, z jehož každého vrcholu se dá shodnou sekvencí použitých barev hran dojít k východu z bludiště. To je matematicky hodně zajímavé a to máme rádi. Sudoku je asi nejjednodušší šifra hry a části jmen našich hrdinů vykoukáváme taky poměrně rychle. Poté, co někoho zajímá, jestli je Fí zelené nebo červené. Píseň Fifinky: Šlak je trefí, ty psy. Tohle je fí, ne psí.

U kóty 202 (aka 198) nás Babica učí, jak s vodou a kypřícím práškem upéci bábovku, jenomže tahle šifra je černá a ne bílá, takže místo toho elaborujeme s barevnými čárami. Honza mezitím přichází s osmisměrkou s šuplíkem a kruhy s čárami. Nutno říct, že nic moc nejde. U barevných čar kamsi míříme, milénium a konec + vládce a víra jsou celkem nezpochybnitelné. To může být Jan Pavel II nebo sv. Vojtěch, který má poblíž i kostel, bude to spíše on. Jenže jakou okolní ulici dostat do první části tajenky, když tam sedí spíš Trojská, která je úplně, ale úplně mimo? Tudíž radši pečeme tu bábovku a s plnými žaludky nás teprve napadá, že pan Čestláska bude spíš Ctirad a je jasno. Akorát na Šárecké u sv. Vojtěcha nic není. Takže ten Hans Paul zwei?

Mezitím já nacházím na Sádkách sudoku a GSP. Cestou už mě trkla ta osmisměrka, tak ji promptně luštím. No, promptně. Asi dvě hodiny přepisování a zaznamenávání, v kterých písmenech se kazí již sestavená slova. A pak, když už nevím, kde může být tajenka, si všimnu, že v právě vysunutém řádku dole je napsáno PICESKABR. Aha. Krásný! Spojujeme se pomocí 2D animovaného mobilu s Fifinkou, Pinďou a Myšpulínem, kteří vyzvedli Hanspaulku, vyluštili barevný text i Facebook po nápovědě, posílám je k Písecké Bráně (kterou si z našeho prvního Matrixu pamatuju jako PISBRANU), oni mě naopak do Petrské. A to už tušíme, že Letňany jsou fajn. Ten graf je fakt super! GPS tedy zůstává nevyluštěno a nepoužito. A přitom to je tak hezká šifra:-).

Na Letňanech čekám na tým po dobu asi dvou meter (zde jsou metra jednotkou času, jedno metro je cca 8 minut), takže přehled o situaci před námi je perfektní. Překrývající se čtyřlístky neodolávají dlouho a u památníku naštěstí nehledáme žádné složitosti a přímočaře se dělíme a jdeme navštívit osm míst. Na Matrix Boyard bylo větví ještě víc. No a co.

S Fifinkou jedeme autobusem, do konce hry jediným. Navíc tady neplatí SMS celodenní jízdenka. Takže ta cesta metrem na Letňany stála 110 korun. Sbíráme slova s Č a T, které Janča luští za pochodu (já bych to nedal), u nadchodu bereme binární strom a na jakési pískoskalce Piva, která taky hned luštíme (jde to, i když normálně opilost v Brně pojmenováváme jen jedním výrazem). Cestou nás pronásleduje polovina Prčulníku. Rozhodujeme se (teda až potom, co si všimneme, že každá šifra je oboustranná), že půjdeme jednu větev do hloubky, schválně, co se stane.

Nacházíme první odrazku, u které nacházíme jen psy a zvědavého hlídače. U druhé odrazky už šifra je. Po rozhovoru s orgy (nenašli jsme šifru) a konzultaci s kolemjdoucím týmem (“byla schovaná”) voláme orgům podruhé a odvoláváme planý poplach. Sorry. Nakonec jsme houby našli a při identifikaci jedlých a nejedlých jsme odhalili i druhou stranu šifry. Ale luštění nám moc nejde a po konzultaci s Bobíkem a Fifinkou, kteří už něco mají vyluštěné (prý druhá strana šifry vede zpátky), jdeme prohldávat graf do šířky, zatímco oni půjdou do hloubky.

A stane se, že základní škola na Chvaletické má oproti mapě jednu budovu navíc, tudíž ohyb schodů nalézáme až po povinném kolečku okolo. Na benzínce dáváme jakožto poslední obsloužení zákazníci této noci párek v rohlíku, čaj a kafe. Venku za zídkou se pak čaj rozlije, ale hlavně, že nějak utlučeme osmisměrku se slovy, které v ní nejsou (pěkný nápad!) a pak i ten Braillovský strom (též moc pěkné). Po spojení s druhou půlkou (Bobík a Myšpulín) se dozvídáme, jak jsou na tom oni. Prosí nás o vyzvednutí mostku přes Rokytku. Ke sv. Jiřímu a k Rokytce se vydává Fifinka (nočkou) a na Lužní doprostřed polí já (pěšky). Sraz na tramvaji.

V notách jsme na jedné straně vykoukali vodojem, tabulka s písmeny kreslícími grafiku padla celkem rychle, i když neprecizně a pomocí regulárních výrazů a pomůcek od absolutna jsme ubouchali i morseovku s čísly. Houby a letadla pořád nic. Posíláme druhou část týmu k mostku přes Rokytku a sami míříme na Prosek k Wolkerovi a hřbitovu.

Lužní je divný místo. Aneb jak místo vesnic jako předstupně měst vznikají rovnou města vedle oranice. Kvůli špatnému odhadu musím jednu takovou obejít, jen abych našel šifru, kterou prostě luštit nechceš. Mnoho písmenek s černým či bílým podbarvením. Mnoho. Mezitím mi volá brácha, že větve tvoří čtyřlístek. Mezitím volá Janča, že su hňup a označil jí v mapě západní mostek od Modrého místo východního, což je asi tak o kilák v otvoru vylučovacím. A že u kostela byla aktivita pro Myšpulína, kterou teda tak nějak s asistencí dohlížejících B-týmáků zvládla.

U Wolkera v těžkou hodinu vyzvedávám tunely a připojuji se k Michalovi, abychom spolu u kostelního hřbitova očuchali kolíky. Tady jo… tady spíš ne… tady smrdí nějaký hovno… U obchodu na proseku nejdříve vmžiku vyluštíme tunely, akorát nás teda pošlou, odkud jsme právě přišli, takže se to asi bude cyklit. To že jsme vyluštili šifru halabala a šli ke špatnému hřbitovu, kde náhodou byla další šifra, nás znepokojí až ráno, když nám bude chybět jeden z proužků na kostku. Rozhodně jsme ale stanoviště omylem nepřeskočili poprvé. Zatím vysvětlujeme jednomu ze soutěžících, který to zabalil už v bludišti, jak se luštila první šifra a partičce zvědavých mládežníků, že perník fakt nechceme.

Scházíme se s Jančou u cyklomostku přes Rokytku, kde ale zdánlivě nic není. Hledá nás tu víc týmů a to zadání se tedy nakonec skoro koupalo. Asi ho schoval Zádrhel. Díky Pinďovi s Myšpulínem už víme, že poličky ani ohňostroje luštit nemusíme a tak jenom v tramvaji doklepáváme ten nepěkný text s bílým a černým podkladem, který jsem už cestou z Lužní jakž takž uanalyzoval. Z nastříhaných miniproužků nalepených na izolepě vychází retenční nádrž. Rozhodujeme se, že ji půjdu vyzvednout, u toho vezmu i šifru v Salaticích nebo jak se to jmenuje, kam nás poslala Č a T. Tím se okvětní lístek spojí a bude. Z Kbel snad pojede nějaký noční bus (nejel). Janča mezitím zamíří na Prosek pomoct klukům, kteří už mají jeden lístek hotový, ale nepoznají houby a nějaké autistické čmáranice, aby mohli odstartovat lístek poslední.

Po vydatném googlení, věštění a přesmyčkování konečně vyluštíme houby a protože zrovna jede autobus přímo k zastávce, balíme to, nečekáme na Janču a jedeme. Volá Matěj, že rozbil kostku a máme cosi vyzvednout, ale to nestíháme, tak cestou instruujeme Janču. Narychlo vystupujeme z autobusu, načež zpanikařím, že ještě nejsme na správné zastávce a na poslední chvíli naskočím zpátky. Michal už to nestihne.

No a tím započal můj osmikilometrový výlet zpestřený rozbíjením betonové kostky (super bomba!), přehlédnutím jednoho zadání (Báby a Dědci, které jsme ale nepotřebovali) a vyzvednutím dvou proužků na kostku. Protože nic nejelo, mohl jsem obdivoval krásu nočních TřeskoKbelů, asfaltového povrchu a lány okolo Letňan, jak říká Tonda Blaník, stanice metra pro Sysly. Zbytek poznal houby a nějak si vybili mobily a někdo nestihl vystoupit z autobusu, nebo tak jsem to pochopil z nočních hovorů cestou.

 Tak jsem se naprosto zbytečně projel jednu zastávku z Letňan až kamsi do Kbel. Asi 2 kilometry. Naštěstí za chvilku jede noční autobus v opačném směru (k mému překvapení v něm nesedí Matěj, který později bude tvrdit, že z Kbel nic nejelo, ale já vím, že jelo) a po chvilce se shledávám i s Michalem, který chudák neměl mapu ani dost energie na telefonát a kamarádsky se mi vydal naproti. Naštěstí je to Myšpulín a došlo mu, že třeba sedím v tom autobuse, co kolem právě projel. Nebo si přečetl tu smsku. To první zní každopádně pravděpodobněji. Vyzvedáváme barevné pruhy a vydáváme se do Letňan, kde se konečně potkáme s Jančou a po chvilce i s Matějem.

Na Letňanech na zastávce, ve výklenku, kam težcí kuřáci chodí vychutnávat své trubičky, je krásně. K luštění máme barevné pruhy (které naštěstí brzy padnou, ne úplně autorsky, ale topologie je mocná) a čmáranici, kde fakt nevíme. Písmena psacím, nějak položená? Honza s Jančou jdou na aktivitu Pinďa, Michal je proutkař a upletl kostku. Správně a ví přesně, co s tím. Jen stále chybí dva proužky, po návratu našich rychlozajíců už jen jeden (někdy touto dobou se vracím pro omylem přeskočenou šifru z Fifinčina okruhu). Máme dětskou hru a čmáranice. To bude divný slovní fotbal! Ale jak? Ta kostka půjde vyřešit jen s jedenácti proužky! Ale spíš ne, cesta náhle mizí. Takže ta čmáranice. Některá místa vypadají důležitě, čáry se tam často kříží. Ej! Klávesnice. 2 hodiny v pytli.

Je 8 nebo kolik, světlo, metro jezdí, čím dál víc kuřáků k nám do koutku prostě přijde a zapálí si. Honza přivezl poslední proužek a tipujeme, že do konce hry budeme tahat za proužky na kostce, protože se to nějak určitě zasekne, omylem posune samo nebo tak. Nakonec je luštění kostky zábavné a vcelku rychlé.

“Doplň na konec KO. Máš na konci O? Tak ho smaž. Máš na konci K? Tak ho nahraď za L.”

Hurá do čtyřlístkové šťopky! V parku na Klíčově jsme druzí, jen 3 minuty za Zádrhelem. Vzhledem k tomu, že ho nikde nevidíme, bude to asi průchodovka. A je. Trochu zdlouhavá, ale “Milí účastníci” to jistí. U Rokytky držíme druhé místo, zase to bude průchodovka. Brácha se radši při vzpomínce na PoTrati (kde luštili osmisměrku 11 hodin) odchází houpat na dětské hřiště, morálka trochu upadá, cítíme, že za hodinu a čtvrt to asi do cíle nedáme. V bludišti jsou nekreslené slepé cesty, občas s cyklem, ze kterého vychází dva ocásky, vypadá to jako kráva s rohama. A takových krav je tam dost. Slepé jsou celkem pravidelně nenáhodně dlouhé… Kdyby tady ten cyklus na nožičce byl P, tak tady dál je R a tady jsou BOBO! A funguje to! Bobová dráha! Máme asi hodinu a šifru právě vyzvedávají Prčulníci, Eštěsa i Uber (ten v Brně zakázali).

Tak rychle pře krásný park Podviní nahoru na dráhu. A je to poslední šifra, navíc vypadá jednoduše. Kroupy padají, Čtyřlístek pádí dolů z kopce za Zádrhelem do sokolovny. Poslední úloha, DEšifrovací RObot se zacyklil na otázce, jestli je robot. N-E-Z-A-D-E-J-T-E-H-E-S-L-O-N-E-Z-A-D-E-J-T-E-H-E-S-L-O-…

My roboti nejsme a tak nás graf dovede k ZADEJTEHESLONANUK. A je to tam! Půlhodinu před koncem. Orgové vypadá, že si oddychli.

Ale klobou dolů hlavně před nimi, uspořádat takovouto hru v pěti lidech, to je opravdu kumšt. Super šifry (hlavně různorodé a čisté), neotřelé nápady na herní uspořádání, graf (!!) v první i čtyřlístek v druhé části. Princip obousměrných šifer, kde se dala občas odhadnout jedna tajenka a od toho se odrazit. Vtipné téma hry. Využití památníku a nakonec i některá místa byla super. Plus takové maličkosti, jako tříminutové náskoky Zádrhela a zacyklení robota v cíli! Jste frajeři!

Tudíž děkujeme moc, opět jsme si to luxusně užili a měli trochu víc toho štěstí než soupeři. Těšíme se na téma hry za rok a přejeme všem dlouhé a kvalitní dospávání.

Ahoj někdy v Třeskoprskách!

za foto díky organizátorům!