Tým jsme dávali dohromady dlouho. Sám jsem byl, kromě prvního ročníku, na všech a chtěl jít letos znova. Nikoli však zbytek Bazingy (Matěj běhal v noci po lese, Janča cvičila jógu, Lucka že prý ze Seattlu nepřiletí a Michal s Pindou prý z prahy taky ne). Tak jsem začal shánět tým.

Celkem brzy jsem se spojil s fragmenty IQtIQ (Emu a Pavel), na poTrati jsem se domluvis s Darwinem a nakonec jsem přemluvil i sestru, která sice moc neluští, ale nějaký navigátor a nosič všech možných šifrovacích propriet je zkrátka nezbytný (když je teď Lucie v tom Seattlu). Poslepovaný tým byl statkem nasazen na 14 místo. Přitom ambice jsme měli vyšší – porazit Spící voly a oplatit jim tak porážku z poTratů.

Na startu jsem se potkal jen s Darwinem. Ostatní že se prý připojí později. To nám to pěkně začíná. Nicméně Emu se skutečně připojila už po první vyluštěné startovní šifře. Taky jsem konečně zjistil, jak se jmenuje Darwin. Teda, věděl jsem, že je to Honza (přezdívku Darwin jsme vymysleli ve vlaku cestou na poTraty, aby se to nepletlo), ale byl jsem zmatený ohledně příjmení. Viním svého bratra. Na poTratech (které přihlašoval) s námi byl totiž psaný nějaký Honza Tománek, jehož jméno se tak dostalo i do statistik na sifrovacky.cz. Po hře si mě na facebooku přidal nějaký Jan Böhm. No co, lidi si na fb občas dávají jiná jména. Na NapalMně jsem tedy taky přihlásil Honzu Tománka (šifrovací statistiky jsou přece důvěryhodnější než facebook, no ne?) a pravdu jsem se nedozvěděl dřív, než při vzájemném představení Emu a Darwina. Nu což. Třeba si Tom Kuča tuhle reportáž přečte a nasazení ex-post upraví.

Startovní šifřičky nás bavily (byly hezké a tematické), obíhání stadionu už míň. Šifru s violoncellem, jsme chtěli nechat Pavlovi (který je na cella expert), ale trvalo mu to dlouho, tak jsme to stihli bez něj. Na EX!

Cestou na druhou šifru, už jsme byli čtyři. Na Alfréda jsme přišli relativně brzo a pamatujíce si na povinnou výbavu, zkontroloval jsem v pomůckové aplikace, kdy má svátek. Alfréd tam vůbec nebyl. Po podrobném zkoumání rentgenu hlavy jsme konečně konzultovali i s Wikipedií, která tvrdila cosi o 28. říjnu.

Na osmisměrce jsem poprvé zaznamenal trable s SMS bránou. Jednou jsem poslal prázdný kód stanoviště a podruhé špatné heslo týmu. No, aspoň to nebylo jak tehdy, kdy jsem až do půlky hry posílal „napalme“ místo „napalmne“. Celkem rychle jsme vyluštili Martínkovu a cestou na ni přemítali o nepoužitém schodišti a jugoslávii. Ještě že jsme šli po té schodové, jinak bychom na správnou cestu asi nenavázali.

Nevím už, kdo pak jako první vyndal tužku (asi Darwin, protože je nesl) s nápadem že po ní budeme točit matkou. Diskutovali jsme odkud začít, kterým směrem točit, že se to počítá na otáčky a ne půlotáčky a že pravítkem to půjde špatně, když nejmenší společný dělitel není dva ani tři. Naštěstí jsme ale vše zodpověděli, i díky tomu, že víme, JAK PÁLÍ GUMA (rozhodně rychleji, než jak IQtinga čte tajenku) https://youtu.be/9Vgd2T2VMwQ?t=15s

Rychlý přesun na reportáž a rychlé zjištění 27 slov. Chvíli jsme laborovali s čárkami, ale aspoň se k nám stihla připojit i Zuzka (která do té chvíle trénovala na sobotní taneční představení). Nakonec jsme ty oxymoróny našli. Holt permanentní provizorium nám nebylo tak dobré, jako ztrhané harfy tón. Emu sice považovala za oxymorón i rybářskou stoličku a posléze Chaloupeckého náměstí (na náměstí přece nebudou chaloupky), ale pak uznala, že jméno bezejmenná je lepší.

Neuznala ale, že ta oranžová barva na mozaice je hnědá. Spočítali jsme počet políček jedné barvy a vyšla nám čísla mezi 24 a 26. Našli jsme šachovnicový vzorek, proskákali jednu trasu koněm a opravili počty na 26. Zápasili jsme se čtením, ale nakonec jsme odhalili i řetězení jednotlivých barev za sebe podle duhy (musel jsem uznat, že hnědá je doopravdy oranžová) a v „hora tyče národa“ jsme vykoukali i toho Palackého.

Cestou nám udělala radost nejneoxymorónovatější ulice v Brně (https://mapy.cz/s/yLux) a po vyzvednutí šifry zase fakt, že jsme druzí, jen pět minut za Spícími voly. A pak přišel náš zbytečný hodinový výlet do zákoutí slepých větví. Vypadalo to asi takhle:
– „Zkontroluj, jestli jsou ty obrázky stejný. Na Svíčkách v Bystřici jsme dostali něco podobného a tam se musely hledat rozdíly.“
– „Ukaž… ne vypadá to dost stejně. Zkusím to ještě prosvítit… Ne, jsou stejný.“
– „Fajn, umíme nějak pojmenovat ty věci?“
– „Ten obrázek má na šířku 26 cm…“
Když kolem nás o 5 minut později procházeli Alberti, měli jsme za to, že právě vyzvedli šifru. Jenže oni ji stihli i vyluštit. Po hodině jsme psali o nápovědu.

V Komíně u ulice Chaloupky byla smyčka a na ní koš… ale šifra nikde. Ještěže byl řidič rozjezdu formát, zablikal na nás světlama a pak a řekl: „Zkuste se podívat k támdletomu vedení. Tam to určitě bude.“ Véčková šifra byla fakt pěkná. Nejdřív jsme zjistili, že chceme substituovat dvojice čísel za písmenka. Že každá dvojice má nad sebou pět teček (binárka?). A místo na další čísla. A konečně, že to jsou ciferné součty. Dál to šlo samo. Jen interpretace tajenky dala zabrat. Za mě asi nejhezčí šifra z celé hry.

Šifra s Ovčáčkem nám naštěstí nevzdorovala tak dlouho, jako Peroutkův článek a u překládaného proužku jsem se nestihl ani přiobléknout a nasvačit a už jsme spěchali dolů na šachovnici. Ta se zařadila do kategorie „hm, tak další šifra, která už se s šuplíčku na Tmou nepodívá“ a povyluštění neohrožených míst a vykročení na křížení západně jsme ji doluštili cestou. Nejvíc práce nám asi dalo najít u staré dálnice další šifru.

Potěšilo nás, že jsme lehce stáhli a to, že jsme viděli Alberty. Hledání předpon a kořenů nám dalo zabrat (já byl skeptický, že z toho něco půjde dostat významově a chtěl jsem pracovat jen s řetězci, ale ostatní mi to několika dobrými příklady rychle vyvrátili). Nakonec myslím, že jsme ani neměli všechno 100% správně, protože po seřazení sloupců (skvělá zabudovaná nápověda) vyšlo cosi, co rozhodně nevypadalo, že by po přeházení řádků mělo dát nějakou tajenku. Po diskusi, jestli překreslovat po černých políčkách nebo po řádcích už bylo celkem rychle doluštěno. Nějaký sloupec jsme měli špatně, protože řešením nám procházel bílý pruh, ale rozcestník jsme v tom viděli tak jako tak. Mezitím, co jsme luštili se na šifru dostala spousta dalších týmů, ale Spící volové přikrytí plachtou se stále trápili. Hurá!

Následovaly dvě lehčí šifry a tři těžší přesuny. Teda šifra se vzory nás ze začátku mátla názvem oxidy a podobností s chemickými značkami a čísly 1-8 což je přece jasný ný-natý-itý. No, nebylo. Díkybohu. U studánky jsme konečně přiložili rentgen, o kterém jsme už tušili, že na něm budou dvě postavičky a odpadkový koš. A když jsme identifikovali plavky, šli jsme na nudapláž. Ani jsme nestihli v klidu dojíst čokoládu (ale nestěžuji si, beru to jako osobní pomstu za šifry 11-13 na Tmou).

Pořád jsme čekali, kdy přijde ta těžká zákysová šifra, kde budeme mít šanci předběhnout Rofly a Alberty, kteří si pořád udržovali cca hodinový, resp. čtyřicetiminutový náskok. A Rofli na nudapláži skutečně byli. Naštěstí oblečení. Byla tam taky pěkná kosa a sedm polonahých barbín.

Na webu hry se nyní píše, že: Všechny šifry se podařilo pokořit bez nápovědy!“ No, musím se neskromně přiznat, že to je moje zásluha (zbytek týmu promine). Ale vážně, zas tak těžké to nebylo 🙂 a pečlivou analýzou se na to dalo přijít. Kdyby nápovědy nebyly už po hodině a víceméně zadarmo (nebo kdyby aspoň nebyla taková kosa), tak by na to ostatní přišli taky (možná za dvě, tři hodiny, ale přišli). Byvše jediný úspěšný luštitel, cítím se tak nějak zavázán své myšlenkové pochody osvětlit.

No, moc nápadů co s tím, jsme taky neměli. Sedm barbín, sedmbarev duhy, a 11 druhů oblečení (rozlišujeme loket/dlaň i pravá/levá). To jsou 3 rozměry, v jednom z nich asi budeme číst tajenku. Seřadit jsou jenom barbíny a barvy.
Druhy oblečení těžko. Navíc je ho tam celkem málo. A čepice a trička vypadají na první pohled dost náhodně rozhozené.
Barbíny taky těžko. Dostat z nich písmenko nijak jednoduše neumíme a nějaké další pravidelnosti by asi byly vidět. Zkoumáme, které panence chybí které barvy, ale nic hezkého z toho spíš neleze.
Barvy. Tím, že je každá barva distribuovaná na několika panenkách není na první pohled nic vidět. Analýza ale ukázala, že:
kromě oranžové sukně se táž barve nevyskytuje na žádném místě dvakrát,
žádná barva nemá na téže končetině 2 kusy oblečení (levá ruka má buď návlek, rukavici, nebo nic).
To poslední pozorování je podle mě klíčové. Je třeba se asi zabývat končetinou a nerozdělovat ji na loket a dlaň. Jaký je pak rozdíl mezi návlekem a rukavicí? No přece počet děr! Navíc to potvrzuje i rozdělení sukně/kalhoty (tohle tuším bylo v nápovědě). Rychlým součtem ověřuji, že počet děr každé barvy je sudý a že to bude nějak topologicky popisovat písmenka. Na první pokus vychází XO8??, na ten druhý (poté, co uvolníme místo dalšímu týmu) si možná lehce chaoticky interpretuji končetiny jako rohy sedmisegmentového displeje (buď tam čára prochází, nebo končí) a řešení KOBEREC (zpočátku HOBEREC) už tak nějak vypadne samo. Alberti nemůžou být daleko!

Není uspokojivější pocit, než když po vyzvednutí šestnáctky zvoní budík, který nám připomíná, abychom si vzali nápovědu na předchozí šifru. Válení osmistěnné kostky nám ale dává zabrat, až po východu slunce nás osvětluje spásný nápad, že je to válení osmistěnné kostky (Alberti už jsou tou dobou v cíli, o Roflech ani nemluvím). I poté ale máme problém si to představit a čaj mrznoucí ve víčku od termosky tomu taky moc nepřidává. Nakonec se uchylujeme k řešení: vyřežeme si osmistěn z jablka, ale osmistěn je příliš komplexní tvar, než abychom to zvládli na první pokus. Navíc lihovkou po jablku psát nejde. A mrzne. Ještěže byl kraj papíru v tom správném místě (tam, kde končilo M a začínalo Š) a my spěcháme do teple cíle.

V cíli nás čekají Rofli, Alberti i organizátoři, ale k našemu velkému zklamání schází tradiční guláš. Jestli mám nějakou zásadní výtku k letošnímu ročníku, pak je to absence guláše. To musí orgové příští rok napravit.

Cílový úkol chvíli odolává, ale když konečně vyhodíme VOUS a místo něj vložíme OSINU do zadku, úspěšně dokončujeme. V 7:15 na krásném třetím místě.

Ještě jednou díky orgům za povedený ročník, oproti loňsku scházela výrazná červená nit (mě se karty hrozně líbily), ale vytasit se s něčím takovým prostě nejde každý rok. Taky mě překvapilo, že se nejelo nikam dál za město a trasa byla schůdná až příjemná. Sice mrzlo (když jsem si ve čtvrtek při 20°C balil šálu, tak jsem si připadal jako vůl, ale jak se pak hodila), ale za mě lepší, než kdyby pršelo nebo foukalo (jako loni, brr). Překvapilo mě, že hra šla prakticky projít bez nápověd (to, že jsme ji brali na 7 byla naše nepozornost), že šifry nebyly příliš analytické nebo pracné. Nápady byly výtečné, jen by se mi občas líbil ještě nějaký další krok.

Z šifer vyzdvihuji především startovní šifry (ex a mono-bi-tri) Neváhej a toč (skvělé zapojení předmětu a palec nahoru za tužku pro každého, nemuseli jsme se přetahovat), reportáž (čistá, vtipná, se skvělou tajenkou), mozaika (na první pohled se mi nelíbila, ale pak čím dál tím víc), v (prostě super, jak je možný, že to ještě nikde nebylo?!) a samozřejmě blondýny, protože díky nim si teď můžu připadat nadřazeně 😀

Za IQtingu sepsal Honza

P. S.: Tak TrueSkill, který jsem dostal za posun ze 14. na 3. místo stačil na to, aby Bazinga přeskočila Prajámu v nasazení na Matrixu. Asi je to trochu nezasloužené, když Darwin nebyl na startovce…